Aktuality ze vzdělávání

Jana Straková: Stav celé společnosti závisí na tom, jak vzdělaná a kultivovaná je ta nejméně vzdělaná část populace

Docentka Jana Straková působí v Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Dlouhodobě bojuje za vysokou kvalitu a rovnost ve veřejném vzdělávání. Vytrvale upozorňuje na to, že vzdělávací výsledky českých dětí extrémně závisí na tom, do jaké školy děti chodí, v jak bohatém regionu žijí a jaké mají rodinné zázemí. Jana Straková je lídrem v prosazování rovného přístupu ke vzdělávání pro všechny děti. Za to získala Cenu Nadace České spořitelny. Rozhovor s Janou Strakovou vznikl při příležitosti udělení ceny.

Teď Vás asi zklamu, ale pro mě byli vždycky důležitější spolužáci. Když o tom přemýšlím, tak můj nejdůležitější učitel byl asi vedoucí mé diplomové práce na vysoké škole, neboť měl málo času se mi věnovat, a já jsem zjistila, že vlastně řadu problémů, se kterými si zpočátku nevím rady, vyřeším sama, když jim věnuji dostatečné množství času a úsilí. To byl do života znamenitý vklad.

Více zde.

Katka Králová: Jakou autoritu dítě potřebuje, aby vás chtělo poslouchat

Všude dneska slyšíte o Nevýchově. Něco vám na tom ladí, něco ne, a přemýšlíte, jak vlastně ty parťácké děti dopadnou? Budou nezvladatelné a budou mít jednou problémy ve škole? Nebo se z nich stanou předčasně dospělí, když je rodič bere jako sobě rovné? A je to vůbec reálné?

Nicméně největší problém, který můžou Nevýchovné děti ve škole mít, je ten, že se nebojí ozvat. Chtějí vědět proč, chtějí rozumět, chtějí se podílet, umí diskutovat. A pak je to na zralosti učitele, jestli bude mít potřebu jejich chování označit jako nežádoucí a zatrhnout ho, nebo jim pomůže dál růst a rozvíjet se.

Více zde.

Jak nepřijít s dětmi o uši, hlasivky a nervy? Učitelé si radí, jak ve třídě udržet kázeň

Kázeň a respekt k pravidlům, a přitom uvolněná a přátelská atmosféra. Je vůbec možné mít ve třídě obojí? Je možné přistupovat k dětem partnersky, a přitom si nenechat skákat po hlavě? Tuto otázku řeší učitelé, podobně se ale ptají i trenéři, vedoucí oddílů nebo rodiče.

Zdá se, že čeští učitelé – alespoň podle reakcí na dotaz – mají s nekázní v hodinách bohaté zkušenosti. Někteří zdůrazňují, že hluk, chaos a uvolněné mravy provázejí zejména aktivity a způsob práce, na který děti ještě nejsou zvyklé. „S některými věcmi je potřeba začínat pomalu, aby se je děti postupně naučily. Když jsme otevírali školu, přišlo k nám třicet dětí, které absolutně nebyly zvyklé na skupinovou práci,“ říká Jana Hrázská, učitelka z Chrudimi.

Více zde.

Jana Hrubá: Jak učit pro budoucnost?

Kromě jiných četných problémů kolem učitelské profese se v poslední době zřetelně vynořuje dlouhodobě přítomný, ale dlouho odsouvaný problém: Jak vlastně učit jinak pro změněný svět? Tedy problém didaktický. Na pedagogických fakultách je bohužel didaktika většinou popelkou.

Co chybí nejvíc, je systém. Systematické vedení začínajících učitelů na škole. Systematické další vzdělávání učitelů – ne náhodná školení v rámci různých projektů v různých právě módních trendech. Systematické setkávání a vzájemné návštěvy škol. Kolegiální učení přímo na škole. Společné přemýšlení o obsahu, o tom, jaké formy a metody vedou k jednotlivým kompetencím a gramotnostem, výměna zkušeností. Systematická osvěta rodičů a veřejnosti. Určitě by stálo za to obnovit systém pokusných škol a dát těm schopným mladým (a samozřejmě i těm zkušenějším) učitelům, kteří něco tvoří, kteří se o změnu snaží, ocenění, podporu a status „pokusníků“. Aby nevypadali jako partyzáni, kteří to „osvědčené“ lehkomyslně boří.

Více zde.

Další příspěvky