Aktuality ze vzdělávání

Postoj se mění, vzdělávání už není jen ‚o nás, bez nás‘

Mikuláš Misterka a Natálie Macošková půjdou v září do posledního ročníku střední školy. Ale i teď, o letních prázdninách, jako členové předsednictva České středoškolské unie, pracují na tom, aby nejen své školy, ale i celé české vzdělávání měnili k lepšímu. Proč podle nich nemá současná podoba maturity z matematiky smysl a jak by vypadala její ideální výuka?

Vzdělávání by se mělo více zaměřit na utváření našich vlastních názorů, protože k tomu se dostáváme málokdy. Většinou výuka probíhá frontálně, kdy učitel jen předává fakta, která jsou daná, ale už se o ničem dalším nediskutuje. Když pak do školy přijde nějaký učitel, který chce situaci změnit, chce například psát eseje, ptát se na naše názory, úvahy nebo pořádat diskuse během hodiny, tak sice záleží na třídě, jak dlouho se v předchozím systému učila, ale ne vždy na to dobře reaguje.

Více zde.

Školy by měly děti připravit na budoucnost – a ta je nejistá. Důležitá je kreativita a flexibilita

Michael Šebek je profesorem kybernetiky na ČVUT v Praze. Jak si představuje budoucnost? Jaké dovednosti se pro nás stanou klíčové? A v čem je české školství pozadu? Ptala se Lucie Výborná.

Žijeme v době, kdy o budoucnosti víme pouze to, že se bude rychle měnit. „Musíme rozvíjet dovednosti, které se hodí v každé době: logické, kritické, tvůrčí myšlení, tvořivost, všeobecnou šikovnost ve stylu hnutí making. Ale také schopnost komunikovat s lidmi, roboty, umělou inteligencí. Podstatná je flexibilita, nutnost připravit se na změnu.“

Více zde.

Co dělají učitelé o prázdninách? Učí se učit – třeba matematiku podle Hejného. Reportáž z letní školy

Jak tráví pedagogové svoje zasloužené letní volno? Samozřejmě, velká část z nich nechce o školách a dětech (možná kromě těch vlastních) na dva měsíce ani slyšet. Pak jsou ale i tací, kteří se rozhodnou věnovat část dovolené své profesi, svému předmětu. Pro ty se po celém Česku pořádají takzvané letní školy. Pojďte se teď na jednu takovou podívat.

Učitelé mezitím tvoří hada, který se vydává po schodech do patra. V učebnách jsou pro ně připraveny semináře a dílny na nejrůznější témata, z nichž si každý den mohou vybírat. Geometrie pro 2. stupeň, Hodnocení, Autobus, Slovní úlohy, Krokování… Poslední jmenovanou vede hned v pondělí ráno Martina Josefová, učitelka ze ZŠ Ratibořická v Praze. Zatímco se asi desítka učitelek usazuje do lavic, začíná Martina svou prezentaci.

Více zde.

Karel Lippmann: Učitel v silovém poli moderní vědy. („Vědění je síla.“ Francis Bacon)

O pozitivním vlivu moderní vědy na život člověka se téměř nepochybuje. Rozšiřuje lidské poznání, pomáhá odstraňovat bídu, hlad, mnohé těžké nemoci, dřinu, atd. Zejména druhá světová válka její prestiží poněkud otřásla, vznikl postmodernismus, ten je však v některých ohledech a podobách vůči ní příliš destruktivní, její pozitiva bagatelizující, obecně těžko přijatelný, značně nesrozumitelný a nadměrně vágní. Skutečnost je mnohem složitější, než aby bylo možné jednu její podobu odstranit a nahradit ji podobou jinou, zcela opačnou. Tato složitá situace pak klade i stále větší nároky na vzdělávání.

Člověk je systémově vzděláván jako stroj, a to bez ohledu na to, zda je učitel „hodný“ či přísný, motivovaný či „vyhořelý“. Základní směr výuky je stejný. Celek světa a myšlení jsou trhány na kusy a pojímány jako suma, ne jako organismus Protože každý člověk je pro osvojení těchto „kusů“ jinak disponován, neustále zažívá i přes velkou snahu pocit selhávání svého intelektu. Učitel se ocitá v nesnadné situaci. Zmíněný systém mu velí neudělat chybu, protože by ohrozil svou autoritu a prestiž. Z toho rovněž na druhé straně plyne sklon k nedůtklivosti, ješitnosti a zdůrazňování vlastní neomylnosti. Nejhorším důsledkem je však neochota něco na vžitém systému měnit, protože by to mohlo být vnímáno jako přiznání, že to až dosud dělal špatně.

Více zde.

Další příspěvky