Aktuality ze vzdělávání

Pavel Kovařík: Jak se mění role učitele v dnešním světě?

Způsob vzdělávání se proměňuje a dnes už dalece přesahuje budovy škol. Přibývá možností, kde a jak se něco naučit. Škola se postupně stává jen jednou z mnoha možností, které máme, a podle mě je jen otázkou času, kdy přestane být automatickou, natož povinnou volbou pro vzdělávání.

Když přemýšlím, jak nejlépe uchopit roli učitele v nastávající éře, napadají mě tři pohledy na roli učitele, které nastínili tři mí oblíbení autoři. Všichni to jsou nebo byly osobnosti, které se aktivně vzdělávání v nějaké podobě věnují nebo věnovaly. Věřím, že v jejich myšlenkách najdete inspiraci.

Více zde.

Andrea Vedralová: Učitelé se hodnotovému vzdělávání nebrání, jen neví, jak na něj

Proč se české školy primárně soustředí na znalostní výstupy a hodnotové vzdělávání je jen okrajovým tématem? Rozhovor s Andreou Vedralovou, autorkou inovativní vzdělávací koncepce Škola Můj Projekt.

Přijde mi důležité, aby rodina a škola byly v základních hodnotách jednotné. Pokud nejsou, a my starší jsme to ve školách možná zažili, tak je to pro dítě velice diskomfortní. Často jsou pro něj nejbližšími osobami právě rodiče a učitel, proto když jsou ve velkém rozporu, není to pro dítě zdravé.

Více zde.

Jde to jedině přes vztahy, zážitky a vzory, říká socioložka. Zkoumala, jak to školy mají s výchovou k toleranci

Nejlepším programem výchovy k toleranci by byl možná skauting, kde děti spolu něco zažívají a plní ctnostné úkoly. Ale nejde ho nařídit všem povinně. A tak musí zapracovat školy. Ale jak? „Zaměřit se na zážitky a traumata dětí ve třídě a učit je toleranci v konkrétních situacích,“ říká socioložka Karina Hoření. Pracuje ve vzdělávací sekci Ústavu pro studium totalitních režimů a vedla projekt, který mapoval, jak se školám daří naplňoval rámcový vzdělávací program a jmenovitě výchovu k toleranci. Školy by měly dosáhnout v této oblasti odpovídajícího předepsaného výstupu, což není jednoduchý úkol a zatím se ho moc nedaří splnit.

Je třeba podpořit učitele, oni jsou ve škole nositeli hodnot a vzory. A snést celé to téma víc na zem, od obecného a abstraktního k problémům ve třídě, ke konkrétním situacím a vztahům, které žáci prožívají. Od obecných konceptů tolerance k osobnostní výchově vedoucí k toleranci spolužáka, který má hendikep nebo je cizinec. Dnes hlavně v pražských školách narůstá počet cizinců a je to větší téma než Romové. A mohou nastávat velmi citlivé situace.

Více zde.

Lidové noviny: Každý by měl jet svým tempem

Poslanec a člen České pirátské strany Mikuláš Ferjenčík byl šikovný student. Bavila by ho učitelská profese. Už několik let vede dětský zájmový kroužek deskových her a zábavné logiky. A jako člen podvýboru pro regionální školství parlamentu má na starosti základní školy. „Jsem rád, že jsem je vyfasoval, je to nejdůležitější segment vzdělávání,“ říká.

Vzdělávací systém je poznamenaný určitou setrvačností. To se projevuje v tom, jak pomalu se ho daří reformovat, ale i třeba v tom, jak učitelé vnímají a hodnotí žáky. Když vás nějak zaškatulkují, je těžké se dostat ze škatulky ven. Vybavuji si pár takových příkladů. Spolužák míval trojky, pak se do toho pustil a začal studovat, ale učiteli hodně dlouho trvalo, než si toho všiml, než ho převedl z kolonky „trojkař“, do kolonky „dvojkař, jedničkář“.

Více zde.

Další příspěvky