Aktuality ze vzdělávání

Každý sám a vlastním tempem. Jak může fungovat blended learning?

Pokud vstoupíte do třídy v Eastern Senior High School v americkém Washingtonu, pravděpodobně spatříte neočekávanou scénu. Studenti totiž nesedí klasicky ve školních lavicích a neposlouchají frontální výuku svého učitele, nýbrž se individuálně věnují své práci – na notebooku si pravděpodobně procházejí jednu z audio lekcí, kterou pro ně jejich učitel připravil. Každý sám a každý ve svém vlastním tempu.

„Instrukce studentům předávám prostřednictvím videa, což mi umožňuje s nimi pracovat v malých skupinkách a přímo odpovídat na jejich otázky,“ popisuje koncept vyučování Kate Gaskill, učitelka dějepisu. Líbí se jí také, že díky e-learningu a kontrolním úlohám na papíře má přesnou představu o tom, v jaké fázi lekce se její žáci nacházejí.

Více zde.

Petra Sobková: Zrcadlo digitálních technologií

Alena. Moje nezapomenutelná paní učitelka z vesnické mateřské školky. Ještě po těch letech si přesně vybavuji její účes, hlas, kterým nám četla pohádky i férový a rovnocenný přístup k dětem. Drobné detaily, které si my dospělí neuvědomujeme, ale děti velmi citlivě vnímají. Kdo z nás neměl svou milovanou paní učitelku ze školky? Formální vzdělávání je v českém prostředí ošetřeno celou řadou strategií, zákonů a směrnic, které mají domněle zaručit jeho kvalitu. Opravdovou hodnotu mu ovšem dodává teprve osobnost pedagoga a především jeho chování a jednání. To žádná směrnice zaručit nedokáže. A právě u chování a jednání pedagoga dnes na malou chvíli zůstanu. Je totiž mostem nejen ke zdravým návykům, ale má také co do činění například s otázkou používání mobilů ve školním prostředí.

 Paní ředitelka pohlédne na mobil a zasměje se. I osmiletému dítěti dojde, že se pravděpodobně nejednalo o pozvání na schůzi SRPŠ a takhle se to v průběhu rozhovoru opakuje ještě několikrát. Vzpomeňme si, jak jsem říkala, že děti velmi citlivě vnímají i drobné detaily. Že výchova není jen o učebních osnovách, ale že mnohé předává pedagog žákům už jen svým chováním a jednáním. Jde paní ředitelka dětem příkladem? A pokud ano, pak jakým?

Více zde.

Psycholožky radí učitelům: Na problémové děti křik neplatí

Vznešené řeči o inkluzi jsou pěkné, ale víc by mi pomohla rada, co si počít s dítětem, které bezdůvodně kouše a kope spolužáky, nebo si při výuce nahlas zpívá. Podobný povzdech můžete zaslechnout skoro na každé konferenci o vzdělávání. Možná i proto se tento týden na seminář s norskými expertkami dostavilo tolik lidí. Klinické psycholožky Kaja Næss Johannessenová a Ann-Karin Nielsen Bakkenová pracují v Dětském psychiatrickém centru Østbytunet, v jehož rámci funguje i škola pro 23 žáků s náročným chováním.

„Děti se nechovají hlučně, agresivně nebo podivně proto, že jsou špatné, ale kvůli nějakému traumatu, kterým prošly, a nyní zoufale hledají pomoc,“ říká Johannessenová. Každý druhý dospělý včetně učitelů se v takovém případě uchyluje k trestu a okřikování. Většinou marně. Naopak pochopení traumatického stavu a snaha předcházet stresu má pozitivní výsledky.

Více zde.

Petra Dočkalová: Sebekontrola: Učit se učit, učit se myslet

Tento článek vznikl na základě každodenních otázek rodičů, učitelů, studentů, dětí. Jak ho mám naučit, aby věci nezapomínal? Pořád něco nemá, chybí mu mobil, klíče, někde zase nechal bundu. Jak zařídit, aby nebyl celý den na počítači? Doma se chová v pohodě, ale když je někde venku, je to děs, vůbec nerespektuje pravidla, co jsme udělali špatně? Jak můžeme podpořit to, že si bude sám připravovat? Nechceme ho pořád hlídat, napomínat a kontrolovat.

Principem zkušenosti zprostředkovaného učení je vždy podpora myšlení a sebekontrola je nedílnou součástí učení. Pomocí instrumentu tuto zkušenost mohu zprostředkovat, mohu také sebekontrolu propojit s tématem, obsahem výuky.

Více zde.

Další příspěvky