Aktuality ze vzdělávání

Jak se učí učitelé

Kvalitu našeho vzdělávacího systému ovlivňují učitelé, kteří v něm působí. Proto jsme oslovili děkana pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Jiřího Němce, aby popsal, jak vypadá výuka budoucích učitelů i zda se jejich příprava v posledních letech mění.

Nemyslím si, že více praxe znamená připravit lepšího učitele. Nyní je poměr celostátně nastaven podle ministerstva školství na 10 % a my tuto dolní hranici dodržujeme, jelikož se nám zdá dostatečná pro to, co absolvent potřebuje. On totiž také potřebuje proniknout do hloubky svého oboru. A my nechceme, aby naši absolventi byli dvě kapitoly před svými žáky. Ale důležitější než zvyšování praxe v pregraduální přípravě učitelů mi připadá zaměřit se na vlastní praxi absolventů na začátku jejich pracovní kariéry. Tam se rozhoduje mezi tím, jakou cestou se budoucí učitel vydá a zda převezme stereotypy svých kolegů, nebo zda narazí na někoho, kdo ho nasměruje na cestu, která bude inovativní a zajímavá.

Více zde.

Alena Bendová: Jak přežít třídnictví aneb Inspirace pro začínající třídní učitele

Dnes mne probudil šílený sen. Celá zpocená se pokouším zorientovat. Zdálo se mi o tom, že se jako třídní učitelka snažím něco říci svojí nové třídě a žáci se jen smějí a válejí se po zemi. Scéna přesně jako z filmu Život Briana od skupiny Monty Python. Je prvního září, dnes poprvé uvidím svoji novou třídu. Tak tedy: hurá na ně. Doufám, že realita bude jiná.

Učitelka Maruška říká: Největší chybou u třídního učitele je nedůslednost a touha se s dětmi kamarádit. Oni kamarády mají, ale potřebují přísné a spravedlivé vedení, ne další kámošku. Ačkoliv motivy takového jednání mohou být ryze altruistické (cílem je žákům pomoci), následkem může být pravý opak. Tím, že jim nejsou dány jasné hranice a nastavena jasná pravidla, je ohrožena celá třída i jednotliví žáci.

Více zde.

Ať už tomu říkáme integrace nebo inkluze, klapalo by to, kdyby se změnila jedna věc, říká ředitelka školy

Jana Teriaki, ředitelka spádové základní školy v moravských Morkovicích, kde se vzdělává přes čtyři sta dětí, mluví o inkluzi v její škole a o tom, co by pomohlo, aby to podle ní fungovalo lépe.

Inkluze nejde dělat s učiteli, kteří mají v hlavě jinou školu. Pokud převládá model, kdy učitel táhne celou třídu výkladem od tabule, je to pro něj za současné situace tak náročné, že z toho logicky vyvozuje, že to je nemožné. Což tak není. Jen se inkluze těžko napasovává na klasickou běžnou školu. Je to vše o lidech a o jejich flexibilitě. Systém se nemění paragrafy, ale ochotou lidí. Mělo by to začínat na pedagogických fakultách. Ale třeba i výběrem praxe studentů pedagogiky.

Více zde.

Zdenka Hanyšová Celá: Když zrovna něco klíčí, je třeba to podporovat

Znáte školu, do které můžete kdykoliv přijít do výuky, aniž byste se předem ohlásili? Školu, ve které vás děti bez ustrašeného výrazu samy od sebe pozdraví a ještě vám během vaší návštěvy složí básničku a nakreslí obrázek? Školu, kde si děti na začátku každého dne mohou samy vybrat, čemu se v daném předmětu budou věnovat? Kde se snoubí netradiční způsoby výuky a místo jednotlivých ročníků zde mají takzvaná trojročí? V České Třebové ji mají, jmenuje se Na rovině, má kapacitu 35 dětí, a přestože již pracuje čtvrtým rokem, ví o ní málokdo. Navštěvuje ji 16 dětí z města a okolí a možnost přijít mezi ně jsem si nenechala ujít.

Pedagogové i asistenti vyžívají Hejného metodu v matematice a písmo Comenius script. Jednou ze dvou zakladatelek je Slavomíra Petrová, která vysvětlila: „Naše škola je založena na praktické výuce s využitím prvků montessori pedagogiky pro žáky prvního stupně. Jako na každé jiné škole dodržujeme pro výuku osnovy, které pro základní vzdělávání stanovuje ministerstvo školství.“ Praktiky, které zde vyučují, vytvořili na základě tvůrčího myšlení a převzali je z montessori výuky. Děti mají projektovou výuku, ve které je shrnuta prvouka, občanka, částečně čeština i matematika. Učí se tak vidět souvislosti mezi jednotlivým učivem a mohou lépe uchopit realitu.

Více zde.

Další příspěvky