Aktuality ze vzdělávání

Dva učitelé ve třídě, dva kohouti na jednom smetišti? „Pro mě to byla velká výhra,“ říká češtinář

Učit není jen tak. Mnoho absolventů pedagogických fakult do škol nakonec nenastoupí, nebo začne a brzy skončí. „Kdybych býval byl rovnou hozený do vody, bylo by to pro mě těžké. Když se na to dívám zpětně, vidím, jak velké to bylo štěstí, že jsem mohl začínat jako párový učitel,“ říká Martin Malenovský, který učí češtinu a občanskou výchovu na základní škole v Horce nad Moravou u Olomouce.

Osobně si myslím, že pedagogické fakulty by při přijímání studentů měly nějak zjišťovat, zda se uchazeči na učitelství hodí. Znám hodně lidí, kteří to vystudovali a učit nechtějí a vlastně ani nemohou, nejsou na to stavění. Mám takové kamarády, vážím si jich pro spoustu věcí, ale dopředu bylo jasné, že kolektiv žáků nezvládnou.

Více zde.

Hana Kolářová: Eva měla sen

Nedávno proběhla médii zpráva o tom, že stále více českých studentů odchází předčasně ze školy a končí bez vzdělání. Ačkoliv Česká republika patřila dlouhodobě mezi země, které si v rámci Evropy v udržení žáků na školách vedou dobře, teď se zdá, že se karta obrací: podle výzkumu Agentury pro sociální začleňování čeští studenti odcházejí nyní ze škol stále více než jejich evropští vrstevníci. Výzkum naznačuje, že odchod mladých lidí ovlivňuje nástup státní maturity, podpora vzdělání v rodině nebo prostředí školy, které může být nepřátelské a rasistické.

Eva patří ve třídě k ambicióznějším studentům a přeje si odmalička být učitelkou – k tomu ale potřebuje maturitu. Evina maminka se obává toho, že Eva školu nedodělá a přemlouvá jí, aby se přihlásila na kuchařku. Rozhodnutí Evě rozmlouvají mnozí učitelé, kteří jsou přesvědčení o tom, že pro Evu bude škola příliš těžká. Naštěstí je Eva veliká bojovnice, která se nenechá jen tak zviklat. Nakonec se na školu přihlásí, připraví a úspěšně složí přijímačky.

Více zde.

Čeho se česká škola bojí nejvíc? Inovací. Je na čase to změnit

Víte, kdo to byli luddité? Legendární dělníci, kteří na přelomu 18. a 19. století ve Velké Británii projevili své zoufalství z mechanizace práce tím, že rozbíjeli nové stroje a domnívali se, že si tím zachrání práci. Přesně tak ve velké míře působí i čeští učitelé a ředitelé škol. Ano, používám mírnou nadsázku. Učitelé se rozhodně nemusejí obávat, že by jim stroje vzaly práci. Jejich převažující “luddismus” vyplývá z poněkud jiných příčin. Tou hlavní je fakt, že český školský systém nepřeje inovacím.

Opher Brayer si vybral Ústí nad Labem, o kterém tvrdí, že z něj chce vytvořit české Silicon Valley. Odvážné? Určitě. Zejména proto, že podobné cíle vzbuzují nejen mezi učiteli, ale v české povaze obecně, takřka posvátnou hrůzu. Už jsem slyšel, že Opher je blázen a psychopat, že trpí spasitelským syndromem a kdesi cosi. Ano, pro “hobití” českou povahu může být Opher se svým projektem takřka nebezpečný, protože narušuje představu o poklidném světě, v němž čas plyne jinak a změny jej obcházejí obloukem. Jenže blázen není Opher, ale hobit.

Více zde.

Lidové noviny: Školní vysvědčení má podle názoru psychologa pro život nulovou vypovídací hodnotu

Publikujeme text Radky Kvačkové, který se před blížícím se vysvědčením věnuje známkování a tomu, do jaké míry vypovídá tato forma hodnocení o výsledcích školního vzdělávání. Text vyšel 19. 6. pod názvem Jedničky úspěch nezaručí v příloze Akademie Lidových novin.

Mohl využívat výhod vzdělání, ale neustále trápil svého otce nevalnými studijními výsledky. „Nezajímáš se o nic, jen o střelbu a psy. Budeš ostudou svou i celé své rodiny,“ psal ten rozhněvaný tatínek nezdárnému synovi do internátní školy. Proč ho citujeme? Protože syn, který nezazářil ani na univerzitě, utekl z medicíny i z práv a na teologickou fakultu přešel jen proto, že byla nejlehčí, se jmenoval Charles Darwin a všichni ho známe jako jednu z klíčových postav světové vědy.

Více zde.

Další příspěvky