Aktuality ze vzdělávání

Jiří Karen: Vzdělání jako hráz proti barbarizaci

Jak spolu souvisí stoupající popularita neoautoritářských hnutí ve společnosti a školní výuka dějepisu? Jiří Karen dokládá, že současný důraz na paměťový dril ochuzuje žáky o schopnost analyzovat význam nejen minulých událostí, ale i současného dění. Z několika novinářských zběžných anket a průzkumů vyplývá, že povědomí mladých lidí o moderních dějinách je nedostatečné, což dokládají i empirické výzkumy didaktiků a didaktiček dějepisu, které poukazují na fakt, že studenti zaostávají zejména ve znalosti dějin druhé poloviny dvacátého století. Průzkumy taktéž odhalily hluboké deficity v klíčových dovednostech analýzy a interpretace historických pramenů 20. století.

Jako učitel na gymnáziu jsem byl svědkem situace, kdy kolegyně dějepisářka zkoušela studentku z dějin stoleté války. „Dobrá, popište mi prosím roli Burgunďanů a jejich politiky ve stoleté válce.“ „Ehm, no Burgunďané, nejsem si úplně jista…“ „To máte umět! Jaktože to neumíte?“ rozhořčila se kolegyně dějepisářka a já pocítil hluboký stud, jelikož jsem si zpaměti roli Burgunďanů ve stoleté válce neuměl vybavit.

Více zde.

Jiří Němec: Pedagogická praxe je test osobnosti. Nutí vystoupit z komfortní zóny

Když nás v dětství bolelo nějaké zranění, rodiče nám často říkávali: „Když to bolí, tak se to léčí.“ Nevím, zdali je to pravda či jedna z mnohých lží, kterou dospělí používali, aby nás uchlácholili, ale totéž mě napadá v souvislosti s naším předmětem Asistentská praxe. Je založen na doučování dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí přímo v rodinách popřípadě ve školách.

Dnešní inkluzivní škola je odrazem složení společnosti. Znevýhodněné skupiny už nejsou ukryty v ústavech a zvláštních školách před zraky společnosti, jako tomu bylo před rokem 1989. Jsou zde s námi. A stejně jako se neuzavírá naše univerzita před rozmanitými talenty mnoha barev a postojů a cíleně poskytuje podporu těm, kterým osud nepřál, nemůžeme studentům říkat, že svět je jen jednoduchý a krásný.

Více zde.

Technologie učitele nikdy nenahradí, říká vysokoškolský pedagog a autor výukových her Vít Šisler

Vysokoškolský učitel Vít Šisler má neotřelý způsob výuky. Ve svých kurzech dává dohromady studenty nových médií, informatiky a dalších oborů a nechává je navrhovat výukové počítačové hry. Tímto způsobem vznikly i části vzdělávací simulace Československo 38−89: Atentát, určené pro žáky středních škol, jež sbírá ocenění po celém světě. Ačkoliv je Šisler propagátorem využívání technologií ve výuce, klasický model vyučování podle něj nikdy nenahradí.

V dalším předmětu zase studenti vytvářejí výukové deskové hry. “Nedávno udělali hru pro žáky středních a základních škol o fake news, tedy nepravdivých zprávách a dezinformacích. Její hráči si mohou vyzkoušet roli šéfredaktora fiktivního deníku a kritické přemýšlení z pohledu novinářů. Dostávají různé zprávy a musí se rozhodovat, jak s nimi naloží,” popisuje Šisler…

Více zde.

Zkuste si učit mediální výchovu v zemi, kde politici běžně sdílejí dezinformace, říká pedagog

Dříve byla mediální výchova ve školách hlavně o obsahu v masových médiích, nyní se více orientuje na média síťová. Proto nelze zvyšovat mediální gramotnost dětí, jestliže nezvedneme tu digitální. Tvrdí to Michal Kaderka, učitel mediální výchovy na pražském Gymnáziu Na Zatlance a spoluzakladatel Aliance pro otevřené vzdělávání. V rozhovoru pro Novinky rovněž zmiňuje, že není snadné vyučovat mediální výchovu, když politici sdílejí na internetu dezinformace.

Mnoho škol má velmi dobré mediální projekty a vzniklo spoustu kvalitních materiálů, máme učebnice i proškolené učitele. Je však třeba reagovat na právě se dějící události v mediální oblasti. Například by se měla srovnávat interpretace aktuálního dění různými médii a různými politiky.

Více zde.

Další příspěvky