Aktuality ze vzdělávání ke dni 7. 2.

 

Alternativní školy děti mění. Opravdu se učí a nesnaží se jen zavděčit

Zajímalo je vzdělávání a přemýšleli o tom, kam dát děti do školy. A tak se rozhodli prozkoumat alternativní školy v České republice a napsat o tom knihu. „Vzdělávání dětem často znesnadňujeme. Děti se nejlépe naučí to, co zrovna cítí, že se učit mají,“ říká autorské duo Lucie Kramperová a Jan Kršňák.

Stejně důležitý jako dobrý vztah mezi dítětem a učitelem je také přátelský vztah mezi učitelem a rodiči. Alternativní školy jsou malé a často nejsou schopny fungovat bez pomoci rodičů. Zároveň si nenárokují monopol na výchovu dítěte, uznávají, že rodiče jsou pro dítě to nejdůležitější. A aby tohle všechno mohlo fungovat, tak k sobě musí mít rodiče a učitelé blízko.

Více zde.

Petra Dočkalová: Jak pracovat s otázkami při zprostředkovaném učení

Role učitele se mění, cílem vzdělávání a učení, by nemělo být pouze předávání informací, kontrola toho, co si žáci pamatují. Dostáváme se do situací, kde potřebujeme a jsme nuceni reagovat na více podnětů, pracovat s informacemi, promýšlet postup, strategii. Je potřeba vnímat neustálou změnu jako trvalý stav a učit se na ni reagovat. Učit se plánovat, pracovat s cíli, učit se pracovat s emocemi, myslet a to i kriticky. V době technologií a velkých množství informací zjišťovat zdroje informací. Učit se komunikovat a dávat hranice.

Samozřejmě, může se zdát, že kladení otázek je naprosto běžná věc, rozdíl je však v tom, že zde – v principech Zkušenosti zprostředkovaného učení, jde o vědomou komunikaci. Děti zde aktivně pracují se slovníky, informacemi, komunikují, sdílí zkušenosti, a přitom si ponechávají jedinečnost. Učitel nepředává dětem hotovou informaci o tom, co je druh věty tázací, ale děti si přes zkušenosti a uvědomění k cíli dojdou samy. A to je velmi baví. Navíc to je v rámci učení a fungování mozku efektivní. Je to vědomé učení. Učí se, jak se učit, poznávají své myšlení.

Více zde.

Zaujmout děti je těžké, učitel musí být hercem. Ale škola přece není divadlo, stěžuje si začínající učitel

Pětadvacetiletý Marek Bürger je pedagogický nováček. Od září učí na základní škole 5. května v Liberci. Prozatím bojuje s tím, jak příliš odborné znalosti, které načerpal na pedagogické fakultě, předat dětem na základní škole. Tím spíš, když to vypadá, že některé starší žáky nic nezajímá. „Dnes, aby učitel zaujal, musí být hercem. Ale škola přece není divadlo,“ povzdychne si.

To, že jsem složil státnice, neznamená, že mám klid. Stále je přede mnou ještě kus práce. Na fakultě na nás byly kladeny velké znalostní nároky, a to až do odborných detailů. Teď v praxi se ale musím učit, jak ta kvanta znalostí zjednodušit a převést do učiva pro druhý stupeň základní školy.

Více zde.

Vypovídá o schopnostech žáka známka? Slovní hodnocení má větší rozměr, říká náměstek ředitele školní inspekce

Desetitisíce žáků a studentů si ze škol odnesly účet za první pololetí. Ve většině případů mají na vysvědčení známky, ale postupně se prosazuje i kombinace čísel a slov. Známkování ale nemusí vždy odpovídat výsledkům. Jak ukázala studie think tanku IDEA při Akademii věd, kantoři mají třeba tendenci mírně zvýhodňovat ve známkách z matematiky dívky před chlapci. O tématu mluvil náměstek ústředního ředitele České školní inspekce Ondřej Andrys.

Spíš si myslím, že by stálo za to, aby se větší množství škol zamýšlelo nad tím, kdy je účelnější hodnocení známkou a jestli naopak nejsou případy, kdy by to slovní hodnocení mohlo mít formativnější rozměr, to znamená, že nejde jen o to říct, že jsem dostal dvojku, ale jde také o to, co ta dvojka znamená. I školy, které to nějakým způsobem kombinují, s tím zpravidla mají dobrou zkušenost, všichni tomu rozumí a má to navíc i formativní rozměr.

Více zde.

Další příspěvky