Archiv kategorie „Aktuality“

EMA – nejnovější modul našeho portálu je na světě!

Zrodila se EMA. Pomůže vám najít materiály pro výuku, nápady, inspiraci i odborné články napříč různými portály a weby pro učitele z jednoho místa.
EMA bude centrální katalog otevřených, volně přístupných vzdělávacích zdrojů. Zatím obsahuje materiály pouze z našeho portálu, ale brzy se napojíme na další partnery a přidáme šikovné funkce a novinky. Hledejte, zkoušejte! Beta verze k dispozici na ema.rvp.cz.

EMA vznikla v projektu Podpora práce učitelů (PPUČ). Projekt PPUČ, financovaný z Evropských strukturálních a investičních fondů, podporuje pedagogy mateřských a základních škol v jejich snaze rozvíjet čtenářskou, matematickou a digitální gramotnost dětí a žáků. Jeho realizaci zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání.



Aktuality ze vzdělávání

Škola se musí změnit. Jak? Na tom se odborníci v Česku neshodnou

Změny ve školství se prosazují ztuha. Rodiče a často i učitelé jsou konzervativní a novinkám se brání. Teď ale situace dozrála k tomu, že se všichni shodují na nezbytnosti obratu. Způsob vyučování, kdy učitel stojí za katedrou a diktuje dětem do sešitů fakta, neodpovídá výzvám 21. století. Chystají se nové rámcové vzdělávací programy i profil absolventa. Vedle toho vzniká ambiciózní vzdělávací Strategie 2030.

„Těžko říct, co bude za pět či deset let, chybí jistota v měnícím se světě. Z toho se pak rodí nedůvěra rodičů ke školám, škol ke zřizovatelům, učitelů k ředitelům. Proto musíme definovat, co od vzdělávacího systému očekáváme, a snažit se, aby se s tím ztotožnilo co nejvíc aktérů,“ uvedl ministr školství Robert Plaga (ANO) na reprezentativní konferenci ke Strategii vzdělávací politiky 2030.

Více zde.

Můžete nahlédnout na konferenci k představení přípravy Strategie vzdělávací politiky 2030+

Kompletní shrnutí konference Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ včetně cílů, klíčových otázek, panelistů, prezentací a videozáznamu. V části Revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) byly představeny cíle a celkového pojetí revize klíčových kurikulárních dokumentů vzdělávacího systému ČR. Vystoupili Jaroslav Faltýn (MŠMT) a Jaroslav Fidrmuc (Národní ústav pro vzdělávání). Po každé části následovala moderovaná diskuse a shrnutí. Účastnící také dostali možnost vyjádřit písemně své názory k hlavním otázkám panelů.

Více zde.

Učitel o výuce tělocviku: Děti jsou dnes jiné, ale ne horší. Sport je musí bavit

Lenost. Ale čí: dětí, nebo zkostnatělých tělocvikářů? Glosa z minulého Sportovního deníku měla nebývalý ohlas. Ozval se i trenér baseballu Richard Kania, od roku 1989 aprobovaný kantor tělocviku. Učí na pražském gymnáziu Postupická a říká: „Školy se nemění, kdežto děti a všechno okolo ano. Měli bychom přidat.“

Škola, tedy i tělocvik, přece má připravovat pro život a ne pro výsledky. Trénuji i výkonnostní sport a jistě vím, že pokud se někdo snaží zlepšovat, tak ho to i baví. Výsledek je vedlejší produkt.

Více zde.

Škola mě nudila a štvala, známka je jen číslo, zpětnou vazbu vám nedá, říká Štěpánová

Známka není něco, co by pomáhalo dítěti ve vzdělávací zkušenosti, tvrdí analytička projektu Učitel naživo Lenka Štěpánová. Problém školství je podle ní v tom, že se nepodporují lidé, kteří v něm pracují. DVTV rozhovor natáčela v rámci vzdělávací konference Nakopněte svoji školu v Litomyšli.

Více zde.



Týden otevřeného vzdělávání na Metodickém portálu RVP.CZ

V týdnu 4. až 8. března proběhne Týden otevřeného vzdělávání, na němž se Metodický portál RVP.CZ každoročně podílí. Tento rok se hodláme zapojit dvěma webináři:

  • 6. 3. Rozvoj informatického myšlení s využitím robotických hraček
    Lektorka: Ing. Eva Fanfulová

    V krátkém teoretickém úvodu vysvětlím základní důležité pojmy – rozvoj informatického myšlení, rozvoj digitální gramotnosti. Následně se budeme věnovat praktickým příkladům rozvíjení informatického myšlení v mateřské škole a na 1. stupni. Ukážeme si nejméně 3 druhy robotických pomůcek a povíme si, pro jaký věk jsou jednotlivé pomůcky vhodné. V závěru uvedu odkazy na vznikající materiály pro podporu rozvoje informatického myšlení. Webinář je určen pro učitele MŠ a 1. stupně, všem může přinést inspiraci.

  • 7. 3. Moderní aplikace ve Windows II
    Lektor: Mgr. Miroslav Kotlas

    Anotace: Setkání navazuje na předchozí webinář o moderních aplikacích ve Windows. V tomto díle si stručně shrneme možnosti nákupu aplikací jednotlivcem i školou a podíváme se na celou řadu dalších aplikací. Webinář je určen všem, kteří využívají PC nebo tablet s operačním systémem Windows 10 a chtějí svou výuku obohatit o nové možnosti. Na své si přijdou jak učitelé těch nejmenších, tak učitelé na středních či vysokých školách.



Aktuality ze vzdělávání

Jan Vávra: Škodí dnešním dětem přílišná tolerance? Spíš osamělost, špatné vztahy dospělých a výchovné lži

Na zdi na Facebooku mi již několik let „přistávají“ různé, ale navzájem si podobné články o tom, že děti jsou dnes zlé, neposlušné, nemají respekt a ničeho si neváží. Může za to údajně příliš tolerantní výchova. Dětem se vše dovolí, a takto to vypadá. Je třeba přitvrdit. Než to všechno alibisticky hodíme na děti, doporučoval bych se zamyslet nad tím, jaký na té situaci máme podíl my dospělí. Nakonec je to vždy o dospělých, ti mají v ruce výchovu.

Polovina manželství se dnes rozchází a velká část rozchodů je konfliktních. Často i vzdělaní lidé, kteří v práci nebo s kamarády vypadají kultivovaně, se doma proměňují v nevyzpytatelné bytosti ve vleku vlastních emocí, které vedou zaťaté spory o děti nebo děti vystavují letitým hádkám, vzájemnému pohrdání a mstám.

Více zde.

Jan Čápek: Co chybí našemu školství z pohledu učitele

Naše dnešní školství řeší spoustu problémů, kterými je zahlcen celý internet, ulice, kluby matek, obchody, hospody a já nevím, co ještě. Problém se známkováním, používáním mobilních telefonů, nedostatkem učitelů, inkluzí, nevychovanými dětmi, nadanými dětmi, dyslexiemi a já nevím, čím ještě.

Učím dvacet let a nemám patent na nic. Neustále pochybuji a zároveň si dokazuji, že to, co dělám, je správné. Za ta léta se ve mně vytvořila jistá paradigmata, se kterými nic neudělám a ani udělat nechci. Zákony, které se ve mně zvnitřnily, opírá se o ně celý můj učitelský svět. Jednou z těchto myšlenek je, že jsem tady pro děti. Děti jsou na prvním místě. Děti jsou to jediné, co ve škole stojí za řeč.

Více zde.

Školní počítačová revoluce? Stát změní výuku informatiky. Je na čase, říká Růžičková

Cílem je, aby děti více porozuměly tomu, jak počítače pracují, a aby uměly informaticky myslet, není dobré být ve vleku technologií, míní Daniela Růžičková z Národního ústavu pro vzdělávání. Základy programování a algoritmizace by se měly na školách začít učit za necelé dva roky, pilotní projekt už běží. Práce s textovým editorem do nové informatiky úplně nepatří, děti ale o výuku uživatelských dovedností nepřijdou, tvrdí Růžičková. Do výuky by se měli zapojit i učitelé dalších předmětů, náklady na obměnu techniky prý budou v řádu miliard.

Více zde.

Finále ocenění Eduína 2018 ukazuje širokou paletu inovací v českém vzdělávání

Porota vybrala devět projektů nominovaných na cenu Eduína 2018, které v oblasti vzdělávání nejlépe odpovídají na výzvy současné společnosti. Finalisté se nyní připravují na živé prezentace, na základě kterých nezávislá porota vybere tři oceněné. Cenu veřejnosti získají tři projekty, které se nejlépe umístí v on-line hlasování, jež probíhá do 24. 3. 2019 na adrese www.eduina.cz. Pomozte vytvářet pestrý souhrn inovací v českém vzdělávání.

Petr Daniš, ředitel vzdělávacího centra TEREZA a člen poroty z titulu zástupce loňského vítěze řekl: „Překvapilo mě, jaký přínos pro nás loňské ocenění Eduínou mělo. Povzbudilo nás, že naše práce má smysl, náš projekt byl více vidět a navázali jsme nová partnerství. Letošní finalisté mají skvělé projekty, a tak se těším, jak je představí na slavnostním večeru.“

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Jana Straková: Stav celé společnosti závisí na tom, jak vzdělaná a kultivovaná je ta nejméně vzdělaná část populace

Docentka Jana Straková působí v Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Dlouhodobě bojuje za vysokou kvalitu a rovnost ve veřejném vzdělávání. Vytrvale upozorňuje na to, že vzdělávací výsledky českých dětí extrémně závisí na tom, do jaké školy děti chodí, v jak bohatém regionu žijí a jaké mají rodinné zázemí. Jana Straková je lídrem v prosazování rovného přístupu ke vzdělávání pro všechny děti. Za to získala Cenu Nadace České spořitelny. Rozhovor s Janou Strakovou vznikl při příležitosti udělení ceny.

Teď Vás asi zklamu, ale pro mě byli vždycky důležitější spolužáci. Když o tom přemýšlím, tak můj nejdůležitější učitel byl asi vedoucí mé diplomové práce na vysoké škole, neboť měl málo času se mi věnovat, a já jsem zjistila, že vlastně řadu problémů, se kterými si zpočátku nevím rady, vyřeším sama, když jim věnuji dostatečné množství času a úsilí. To byl do života znamenitý vklad.

Více zde.

Katka Králová: Jakou autoritu dítě potřebuje, aby vás chtělo poslouchat

Všude dneska slyšíte o Nevýchově. Něco vám na tom ladí, něco ne, a přemýšlíte, jak vlastně ty parťácké děti dopadnou? Budou nezvladatelné a budou mít jednou problémy ve škole? Nebo se z nich stanou předčasně dospělí, když je rodič bere jako sobě rovné? A je to vůbec reálné?

Nicméně největší problém, který můžou Nevýchovné děti ve škole mít, je ten, že se nebojí ozvat. Chtějí vědět proč, chtějí rozumět, chtějí se podílet, umí diskutovat. A pak je to na zralosti učitele, jestli bude mít potřebu jejich chování označit jako nežádoucí a zatrhnout ho, nebo jim pomůže dál růst a rozvíjet se.

Více zde.

Jak nepřijít s dětmi o uši, hlasivky a nervy? Učitelé si radí, jak ve třídě udržet kázeň

Kázeň a respekt k pravidlům, a přitom uvolněná a přátelská atmosféra. Je vůbec možné mít ve třídě obojí? Je možné přistupovat k dětem partnersky, a přitom si nenechat skákat po hlavě? Tuto otázku řeší učitelé, podobně se ale ptají i trenéři, vedoucí oddílů nebo rodiče.

Zdá se, že čeští učitelé – alespoň podle reakcí na dotaz – mají s nekázní v hodinách bohaté zkušenosti. Někteří zdůrazňují, že hluk, chaos a uvolněné mravy provázejí zejména aktivity a způsob práce, na který děti ještě nejsou zvyklé. „S některými věcmi je potřeba začínat pomalu, aby se je děti postupně naučily. Když jsme otevírali školu, přišlo k nám třicet dětí, které absolutně nebyly zvyklé na skupinovou práci,“ říká Jana Hrázská, učitelka z Chrudimi.

Více zde.

Jana Hrubá: Jak učit pro budoucnost?

Kromě jiných četných problémů kolem učitelské profese se v poslední době zřetelně vynořuje dlouhodobě přítomný, ale dlouho odsouvaný problém: Jak vlastně učit jinak pro změněný svět? Tedy problém didaktický. Na pedagogických fakultách je bohužel didaktika většinou popelkou.

Co chybí nejvíc, je systém. Systematické vedení začínajících učitelů na škole. Systematické další vzdělávání učitelů – ne náhodná školení v rámci různých projektů v různých právě módních trendech. Systematické setkávání a vzájemné návštěvy škol. Kolegiální učení přímo na škole. Společné přemýšlení o obsahu, o tom, jaké formy a metody vedou k jednotlivým kompetencím a gramotnostem, výměna zkušeností. Systematická osvěta rodičů a veřejnosti. Určitě by stálo za to obnovit systém pokusných škol a dát těm schopným mladým (a samozřejmě i těm zkušenějším) učitelům, kteří něco tvoří, kteří se o změnu snaží, ocenění, podporu a status „pokusníků“. Aby nevypadali jako partyzáni, kteří to „osvědčené“ lehkomyslně boří.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Hana Matoušů: Zapomněli jsme jako společnost, jak vážená by měla být učitelská profese

Publikujeme rozhovor Jitky Polanské s Hanou Matoušů, organizátorkou ceny Global Teacher Prize CR, která oceňuje inspirativní učitele a učitelky. Pokud takové ve svém okolí máte, nominujte je do dalšího ročníku. Proč to udělat vysvětlují v krátkých videovzkazech finalisté předchozích ročníků: Ilona Horáčková, Jiří Homola, Jana Kopecká, Jitka Soukupová a Bohuslav Hora. Rozhovor vyšel na webu Rodičevítáni.cz.

„Učitel je člověk, který má obrovský vliv. Může děti formovat, i deformovat. Hodně pro žáka udělat, ale i hodně pokazit. Proto bychom dobré učitele měli umět docenit,“ říká Hana Matoušů, která má na starosti organizaci české odnože mezinárodního ocenění Global Teacher Prize Czech Republic. Vyzvídali jsme na ní zajímavosti a fakta o této ceně, která se letos koná již potřetí (první rok byl pilotní) a má napomoci pozvednout prestiž a vážnost učitelské profese.

Více zde.

Známky nejsou zločin. Problém je, že rodiče si z nich dělají zlaté tele a to uctívají, říká ředitel základní školy

Známky, nebo slovní hodnocení? Ve školství je to třaskavé téma. Zastánci čísel se ohánějí objektivitou, stoupenci písmenek přísahají na širší možnosti a větší vypovídací hodnotu slov. Na některých školách mají obojí – třeba v pražské ZŠ Klánovice. Jejich postupy nám přiblížil ředitel Michal Černý.

Jednu dobu jsme dětem kromě vysvědčení se známkami dávali i jakýsi „dopis“, neboli dodatečné slovní hodnocení, ale upustili jsme od toho. Za prvé to byla šílená práce pro učitelky a za druhé to nemělo žádoucí efekt. Myslím si, že 8 z 10 dětí a rodičů si ten dopis ani nepřečetlo.

Více zde.

Mobily ve škole – ano, či ne? Kulatý stůl SKAV a EDUin

Podívejte se na záznam diskuse na Kulatém stole SKAV a EDUin ze dne 17. 1., která se věnovala používání mobilních telefonu ve školách. Diskutovali: Bořivoj Brdička, Jednota školských informatiků, SKAV, Radka Jandová, Asociace Montessori ČR, Petr Karvánek, ZŠ a MŠ Antonína Čermáka, Praha 6, Jan Kršňák, Institut pro podporu inovativního vzdělávání, Martin Provazník, ZŠ Strossmayerovo nám., Praha 7, Miriam Sedláčková, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, Samuel Šulc, Česká středoškolská unie. Debatu moderoval Michal Kaderka (EDUin). SKAV vydal k problematice stanovisko, které je součástí příspěvku.

Více zde.

Líný učitel 2. Jak učí Líný učitel aneb Cesta pedagogického hrdiny

Kdo by neznal Líného učitele. Takto nazvaná kniha Roberta Čapka s podtitulem “Jak učit dobře a efektivně” vtrhla na český trh jako velká voda, okamžitě vzbudila diskusi a získala řadu fanoušků. Robert Čapek v něm pokračuje svým osobitým stylem v popisování nešvarů v českém školství a zábavně a čtivě ukazuje, že každý učitel může být učitelem Líným – učitelem, který dělá svou práci dobře, s láskou, a s minimální námahou. Přečtěte si ochutnávku z druhého dílu.

Šel jsem za učitelkou a řekl, že takhle to dál nejde. Ona sama brzy vyhoří, práce se jí znechutí a žáci za několik měsíců začnou vytrhávat parkety, pálit je v odpadkových koších a místo práce ve třídě rapovat. Dohodl jsem se s ní, že příští hodinu budeme mít společně a trochu jí ukážu, jak na to.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Už ani jedna normální tabule a do školy se jen tak nedostanete. Zážitky českého ředitele na exkurzi v Londýně

„Návštěva Velké Británie je asi pro každého zážitkem, a i když existují i inspirativnější školské systémy, byl jsem překvapen progresivitou a moderním fungováním této školy,“ říká ředitel základní školy K. V. Raise v Lázních Bělohrad Jaroslav Jirásko o stáži v britské Berrymede Junior School. Škola leží v multikulturní londýnské čtvrti, 85 % žáků nemá angličtinu jako svůj rodný jazyk nebo jazyk, kterým se mluví v rodině. Ředitel v pěti zastaveních popisuje, co na exkurzi viděl a slyšel.

Profesionalita učitelů byla zřejmá na každém kroku na škole, kromě jejich neustálého úsměvu pracovali všichni skvěle s interaktivními tabulemi a se čtyřčlennými skupinami žáků. Metody na ztišení žáků a udržení jejich pozornosti byly rozmanité a účinné, bez zvyšování hlasu, hodiny byly pestré střídáním činností a byl patrný partnerský přístup. Ve třídě pracují nejméně dva, ale spíše více pedagogických pracovníků, třídy se naplňují do počtu cca 25 žáků.

Více zde.

Děti ovládají tablet, tkaničky si ale nezavážou, říká ředitelka malotřídky

„Dnešní prvňáci očekávají, že všechno bude akční, zatímco já si s nimi chci číst pohádku a přemýšlet nad tím, co jsme přečetli,“ říká učitelka Alice Kučerová.

Máme stabilní a kvalifikovaný tým, ale v době, kdy byly kolegyně na rodičovských dovolených, jsem byla zoufalá. Najít učitelku, byť i na záskok, je problém. Práce v malotřídce je náročná, protože učíte dva ročníky najednou. Vyžaduje to perfektní přípravu a organizaci každé hodiny. Musíte děti naučit, aby se nerušily navzájem. Vedete kroužky nad rámec práce. Navíc školy v obcích mají i jinou funkci. Připravujeme besídky na setkání seniorů, i školní besídky jsou velká událost, kdy máme plnou tělocvičnu rodičů, prarodičů i dalších příbuzných školáků. To všechno je práce navíc, z vašeho volného času.

Více zde.

Petra Dočkalová: Mýty v učení

Je tu začátek roku 2019, což je vhodný čas k tomu, uvědomit si a pojmenovat mýty, které máme v učení.

Více zde.

Mediální výchova do škol patří, i malé děti už vnímají zprávy, tvrdí Zezulková

Děti se na zprávy aktivně nedívají, ale vnímají jejich obsah, v průzkumu dokonce dávaly najevo, že jsou příliš negativní, říká Markéta Zezulková z Fakulty sociálních věd UK. Spolu s kolegy teď zkoumá multikulturní a mediální zkušenosti a postoje tuzemských školáků. Multikulturní výchova dříve byla o odlišnostech, dnes je spíše o tom, že existují ve světě určité nespravedlnosti, cílem vzdělávání nemá být učit děti, co si mají myslet, ale jak mají přemýšlet, míní Zezulková.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Nový způsob výuky informatiky nemá děti učit Word a Excel, ale programování a stavění robotů. Učitelé se ho ale bojí

Sušenka, kterou si chcete koupit v automatu, stojí sedm korun. Jak vlastně automat pozná, že už jste do něj vhodili dostatek peněz? I taková otázka možná v budoucnu zazní při výuce informatiky na základních školách. Tento předmět by se podle nových pravidel měl začít vyučovat již za dva roky, přičemž koncept nyní testuje zhruba šedesát vybraných škol.

“Chceme, aby se digitální technologie staly samozřejmým nástrojem, se kterým žáci pracují prakticky ve všech předmětech. Aby se například textové editory, tabulkové procesory nebo prezentační programy běžně používaly ve všech oborech,” vysvětlil HN náměstek Národního ústavu pro vzdělávání Jaroslav Fidrmuc.

Více zde.

Ema Wiesnerová: Nejlepší pedagog: Odpor k matematice vzbuzujeme od základní školy

V jedné pohádkové písničce se zpívá o nudné statistice, která přináší zajímavé údaje. Maria Králová, která letos získala cenu rektora pro vynikající pedagogy, ji však za nudnou rozhodně nepovažuje a říká, že pro rozvoj společnosti a kriticky uvažující lidi je vlastně nezbytná.

Problém vidí Králová v tom, že děti se od prvního stupně vlastně nevěnují matematice, ale počítání. Podle jejích zkušeností se neučí porozumět matematickým jevům, ale dostávají jen návody, jak se dostat k výsledku. „Učí se algoritmy, které přiřazují k typovým úlohám, ale jak jejich počet roste nebo se objeví nějaké modifikace v zadání, tak si s tím neumí poradit a získají dojem, že matematika je jen pro génie a nemá ani cenu se pokoušet jí porozumět. Kvůli tomu, že se penalizují chyby a špatné postupy, zabíjí se v dětech i odvaha zkoušet věci jinak, a tedy o problému přemýšlet.“

Více zde.

Petra Dočkalová: Sebekontrola: Učit se učit, učit se myslet

Tento článek vznikl na základě každodenních otázek rodičů, učitelů, studentů, dětí. Jak ho mám naučit, aby věci nezapomínal? Pořád něco nemá, chybí mu mobil, klíče, někde zase nechal bundu. Jak zařídit, aby nebyl celý den na počítači? Doma se chová v pohodě, ale když je někde venku, je to děs, vůbec nerespektuje pravidla, co jsme udělali špatně? Jak můžeme podpořit to, že si bude sám připravovat? Nechceme ho pořád hlídat, napomínat a kontrolovat.

Ve chvíli, až vědomě začneme používat sebekontrolu, uvědomovat si ji, využívat, můžeme hovořit o tzv. zvnitřnění. Nejlépe je to poté vidět v rámci chování. Někdy stačí pouze 1 věta – „Hlídej si své chování, nebo chybí Ti sebekontrola.“

Více zde.

Robert Čapek: Statečné srdce

Líný učitel nemůže být líný/kreativní/podporující/klimatický – bez statečného srdce. Lidé neodpouštějí kvalitu tam, kde vládne podprůměr.

Mám pocit, že se hodně učitelů i ředitelů bojí dělat něco svobodně. Přitom český školský systém je dost svobodný. Jho je někdy zcela zdánlivé nebo rozhodně ne tak velké, jak se zdá. Pokud učitel někoho nezmlátí, může si v podstatě dělat, co chce. Když si to obhájí. A to je možná ten problém. Musí být připraven na to, že se ho někdo zeptá, proč dělá to a to a umět to vysvětlit. Nebát se, neříkat si předem, tohle mi nedovolí vedení, tohle mi nedovolí rodiče. I když samozřejmě je fakt, že dobré vedení školy, které učitele podrží, je dobrý základ.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Jitka Polanská: Tomáš Pinkr – Skromné sny učitele ze školy odvedle aneb co by mi pomohlo, abych mohl učit, jak bych chtěl

Tomáš Pinkr učí přírodopis, chemii a matematiku na základní škole Eden v pražských Vršovicích. Možná se to nezdá, ale učit na druhém stupni je celá věda. Didaktická věda: jak správně jednat s pubertálními žáky a jak organizovat výuku, aby se žáci něco naučili a třeba i bez prskání? Mnoho učitelů prostě zatne zuby a učí, jak umí a jak v dané situaci mohou. I když se v daných mantinelech necítí komfortně, nemohou je začít sami zničehonic měnit, to je nad síly smrtelníka. Mohou maximálně tak snít, když si to dovolí. Pana učitele jsme tedy požádali, aby se zasnil a řekl nám, co by na výuce změnil, kdyby to šlo pouhým mávnutím kouzelného proutku. Co by mu zkrátka pomohlo, aby mohl učit tak, jak by chtěl.

Dva učitelé ve třídě, aspoň někdy, to by bylo super. Zažil jsem to v rámci jednoho výběrového řízení, ve kterém jsem se hlásil na alternativní školu. Měli jsme odučit dvě hodiny ve dvou, takže jsme se připravovali společně a bylo to hrozně fajn. Samotnou výuku jsem ale tehdy v tom konkurzu moc nezvládal. Já byl zvyklý z vysoké školy, kde jsem pracoval před tím, na takový ten styl „tady mluvím já, vy jste potichu“. Ten náraz na „alternativní“ žáky, kteří takto nefungují, byl velký, nevěděl jsem, co s tím.

Více zde.

Pavel Kovařík: Vánoční přání? Zrušit školu. Umíte si představit, co by se stalo?

Co se stane, když zrušíme povinnou školní docházku? Prospěje to dětem, změní se pohled na vzdělávání, zefektivní se proces učení, zlepší se nabídka a kvalita vzdělání a postavení učitelů. Nabízím zamyšlení a 9 konkrétních změn.

Škola bez učitelů by nebyla škola. To bude platit nejspíš ještě hodně dlouho. Pravda je, že role učitele se postupně mění. A právě proto bude na učitelích záležet, jak bude škola úspěšná v očích dětí a jejich rodičů. Pokud bude docházka do školy dobrovolná, bude jen málo důvodů, aby děti ztrácely čas s učiteli, kteří pro ně nepředstavují žádný přínos.

Více zde.

Robert Čapek: Myslet pedagogicky, nebo byrokraticky? Cožpak to není jasné?

Do jisté školy chodí žák „Pavel“, který míval v páté třídě občas problémy s tím, že se mu spolužáci posmívali (třeba kvůli jeho nadváze) a také s tím, že občas reagoval agresivně (zejména když byl provokován) . S obojím se ale výborně pracovalo a tak problémy obojího typu přestaly.

Se třídou se realizovaly temabuildingové aktivity, pracovalo se v ní se zaměřením na vztahy žáků a Pavel se učil zvládat své reakce. Pamatuji si, jakou radost měl z toho, když se mu podařilo přejít konfliktní situace s klidem. Považoval to – a oprávněně – za své vítězství. Ale nyní v šesté třídě zažíváme s Pavlem obrovský propad zpět a co hůř, kluk přestal komunikovat a uzavřel se do sebe. Proč? Je to kvůli záležitosti, která se týká stovek škol: rozdělování žáků do šesté třídy.

Více zde.

Pavlína Loňková: My a Oni aneb Kdo má víc práce?

Vystudovala jsem učitelství pro první stupeň. Nastoupila jsem do školy jako učitelka prvního stupně. Jako učitelka prvního stupně jsem jednou promovala, dvakrát kupovala počítač, třikrát se zamilovala, čtyřikrát přestěhovala, pětkrát upravovala ŠVP, šestkrát vzala děti do Prahy a sedmkrát letěla letadlem. Jako učitelka prvního stupně jsem vzala poprvé do ruky iPad a rozmnožila (asi dvacetinásobně) svou knihovnu. Jako učitelka prvního stupně jsem vstávala a jako unavená učitelka prvního stupně chodila spát. Jako učitelka prvního stupně jsem slýchávala “sklop hlavu, zavři pusu a nevyčnívej a budeš se mít dobře”, slyšela jsem “no jo, vy na prvním stupni” ale slýchávala jsem i “moc děkujeme za inspiraci”. A jako učitelka prvního stupně jsem si taky sáhla na své prozatimní učitelské dno. ​

Teď je to jinak. Vstřícné vedení mi zřejmě za pět minut dvanáct pomohlo se na školství nedívat z dálky. Dostala jsem druhostupňovou židli, druhostupňový rozvrh a druhostupňový režim netřídního učitele. A objevuju si svou Ameriku.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Ředitele základních škol nejvíce trápí byrokracie, finance a inkluze

Během října proběhl mezi řediteli základních škol velký průzkum realizovaný společností Tutor ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. 450 ředitelů se v něm vyjádřilo, co jejich školu nejvíce trápí a sdělilo svůj názor na jednotné přijímací zkoušky, přístup rodičů ke škole či inkluzi. Výsledky ukázaly, že pro ředitele představují zdaleka největší problém tři věci: přílišná byrokracie, nedostatek financí a inkluze. Kromě toho často zmiňovali chybějící učitele, problémy s rodiči, malé prostory a v případě vesnických škol nedostatečný počet žáků.

„Ředitel je samozřejmě velkou měrou manažer. Měl by mít vizi, dobře znát kvalitu výuky, své učitele, jejich potřeby a přednosti a přitom stále zůstat pedagogem. Od toho všeho ho bohužel často odvádí činnosti, které mají v jiných odvětvích na starosti další zaměstnanci. Ti nám ve školách chybí. A bohužel začínají chybět i samotní učitelé,“ vyjádřil se Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

Více zde.

Michal Novák: Zlomená rákoska 1 aneb Nejen o trestech, týrání a (ne)výchově

„Ty jsi úplně blbá, tady ty bonbony jsem nechtěla!“ „A které jsi chtěla?“ „Přece ty druhý…“ „Aha. No tak už se nezlob, příště si dám pozor.“ Tento emočně vypjatý rozhovor dívenky předškolního věku se svojí asi šedesátiletou babičkou jsem nedávno spolu s dalšími spolucestujícími musel nechtěně vyslechnout v brněnské MHD. Všichni jsme se ocitli v rozpacích. Promiňte, všichni ne – dotyčná předškolačka, poté, co se uklidnila, nepocítila ani špetku studu. Bylo zřejmé, že tato situace nebyla pro ni ničím neobvyklým. Dívenčino nadřazené a přezíravé chování k její babičce mě přimělo k několika zamyšlením…

Dostáváme se pomalu k jádru věci – je ve výchovném procesu legitimní fyzické násilí? Není, ale mělo by být! A je velmi důležité zde zdůraznit, že mluvím o legitimitě (tzn. zákonné možnosti použití) a ne o jeho zavedení mezi běžné výchovné prostředky. Nikdo by se, pokud to není nezbytně nutné, bít neměl, ale na druhé straně nesmí nastat případ, že po spáchaném prohřešku vám dítě do očí řekne, že ho bít nesmíte. Mělo by být použito jen v krajním případě a možnost jeho použití víceméně sloužit jen jako reálná hrozba!

Více zde.

Přibývá dětí s ADHD. Můžou za to i chemická barviva nebo styl výchovy, říká terapeut

Je spousta skvělých nápojů, které mají krásné barvičky, ale obsahují látky, které ovlivňují pozornost dětí, upozorňuje psycholog Martin Hofman. Za posledních deset let se počet dětí s poruchami chování ztrojnásobil. Kopíruje to ducha doby, kvůli moderním technologiím se děti učí, že pozornost udrží, jen když se rychle mění podněty, říká Hofman. Děti s ADHD podle něj patří do normálních škol. Nemůžeme je zavřít jinam a dělat, že problém neexistuje, dodává.

Více zde.

Peter Chvojka: Jak naše Meda dostala čtyřku za obrázek hada aneb Vyžeňme už z českých škol ten odlidštěný chlad

V půlce září přišla devítiletá dcera Meda ze školy a provinile oznamovala, že se jí na výtvarce nepovedl obrázek a dostala čtyřku. „Tys to nestihla dodělat?“ „Stihla.“ „Tak sis povídala s kamarádkou a rozzlobila jsi učitelku?“ „Ne.“ „A tobě se obrázek líbil?“ „Asi se mi nepovedl. Paní učitelce se nelíbil.“ „Ale já se neptám, jestli se líbil paní učitelce. Ptám se, jestli se líbil tobě.“ „Jo, ale asi se mi nepovedl.“

Připomnělo mi to repliku z filmu Páni kluci, kdy učitel říká hlavnímu hrdinovi: „Jestlipak víš, proč tě teď seřežu?“ „Protože jste silnější.“ Zkrátka jsem nemohl uvěřit tomu, že by za známkou mohl být jen jiný estetický vkus paní učitelky. Že je obrázek hotový, vytvořený se snahou, zaujetím, a přesto dá dítěti 4? Blbost.

Více zde.