Archiv kategorie „Aktuality“

Aktuality ze vzdělávání

Jana Straková: Stav celé společnosti závisí na tom, jak vzdělaná a kultivovaná je ta nejméně vzdělaná část populace

Docentka Jana Straková působí v Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Dlouhodobě bojuje za vysokou kvalitu a rovnost ve veřejném vzdělávání. Vytrvale upozorňuje na to, že vzdělávací výsledky českých dětí extrémně závisí na tom, do jaké školy děti chodí, v jak bohatém regionu žijí a jaké mají rodinné zázemí. Jana Straková je lídrem v prosazování rovného přístupu ke vzdělávání pro všechny děti. Za to získala Cenu Nadace České spořitelny. Rozhovor s Janou Strakovou vznikl při příležitosti udělení ceny.

Teď Vás asi zklamu, ale pro mě byli vždycky důležitější spolužáci. Když o tom přemýšlím, tak můj nejdůležitější učitel byl asi vedoucí mé diplomové práce na vysoké škole, neboť měl málo času se mi věnovat, a já jsem zjistila, že vlastně řadu problémů, se kterými si zpočátku nevím rady, vyřeším sama, když jim věnuji dostatečné množství času a úsilí. To byl do života znamenitý vklad.

Více zde.

Katka Králová: Jakou autoritu dítě potřebuje, aby vás chtělo poslouchat

Všude dneska slyšíte o Nevýchově. Něco vám na tom ladí, něco ne, a přemýšlíte, jak vlastně ty parťácké děti dopadnou? Budou nezvladatelné a budou mít jednou problémy ve škole? Nebo se z nich stanou předčasně dospělí, když je rodič bere jako sobě rovné? A je to vůbec reálné?

Nicméně největší problém, který můžou Nevýchovné děti ve škole mít, je ten, že se nebojí ozvat. Chtějí vědět proč, chtějí rozumět, chtějí se podílet, umí diskutovat. A pak je to na zralosti učitele, jestli bude mít potřebu jejich chování označit jako nežádoucí a zatrhnout ho, nebo jim pomůže dál růst a rozvíjet se.

Více zde.

Jak nepřijít s dětmi o uši, hlasivky a nervy? Učitelé si radí, jak ve třídě udržet kázeň

Kázeň a respekt k pravidlům, a přitom uvolněná a přátelská atmosféra. Je vůbec možné mít ve třídě obojí? Je možné přistupovat k dětem partnersky, a přitom si nenechat skákat po hlavě? Tuto otázku řeší učitelé, podobně se ale ptají i trenéři, vedoucí oddílů nebo rodiče.

Zdá se, že čeští učitelé – alespoň podle reakcí na dotaz – mají s nekázní v hodinách bohaté zkušenosti. Někteří zdůrazňují, že hluk, chaos a uvolněné mravy provázejí zejména aktivity a způsob práce, na který děti ještě nejsou zvyklé. „S některými věcmi je potřeba začínat pomalu, aby se je děti postupně naučily. Když jsme otevírali školu, přišlo k nám třicet dětí, které absolutně nebyly zvyklé na skupinovou práci,“ říká Jana Hrázská, učitelka z Chrudimi.

Více zde.

Jana Hrubá: Jak učit pro budoucnost?

Kromě jiných četných problémů kolem učitelské profese se v poslední době zřetelně vynořuje dlouhodobě přítomný, ale dlouho odsouvaný problém: Jak vlastně učit jinak pro změněný svět? Tedy problém didaktický. Na pedagogických fakultách je bohužel didaktika většinou popelkou.

Co chybí nejvíc, je systém. Systematické vedení začínajících učitelů na škole. Systematické další vzdělávání učitelů – ne náhodná školení v rámci různých projektů v různých právě módních trendech. Systematické setkávání a vzájemné návštěvy škol. Kolegiální učení přímo na škole. Společné přemýšlení o obsahu, o tom, jaké formy a metody vedou k jednotlivým kompetencím a gramotnostem, výměna zkušeností. Systematická osvěta rodičů a veřejnosti. Určitě by stálo za to obnovit systém pokusných škol a dát těm schopným mladým (a samozřejmě i těm zkušenějším) učitelům, kteří něco tvoří, kteří se o změnu snaží, ocenění, podporu a status „pokusníků“. Aby nevypadali jako partyzáni, kteří to „osvědčené“ lehkomyslně boří.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Hana Matoušů: Zapomněli jsme jako společnost, jak vážená by měla být učitelská profese

Publikujeme rozhovor Jitky Polanské s Hanou Matoušů, organizátorkou ceny Global Teacher Prize CR, která oceňuje inspirativní učitele a učitelky. Pokud takové ve svém okolí máte, nominujte je do dalšího ročníku. Proč to udělat vysvětlují v krátkých videovzkazech finalisté předchozích ročníků: Ilona Horáčková, Jiří Homola, Jana Kopecká, Jitka Soukupová a Bohuslav Hora. Rozhovor vyšel na webu Rodičevítáni.cz.

„Učitel je člověk, který má obrovský vliv. Může děti formovat, i deformovat. Hodně pro žáka udělat, ale i hodně pokazit. Proto bychom dobré učitele měli umět docenit,“ říká Hana Matoušů, která má na starosti organizaci české odnože mezinárodního ocenění Global Teacher Prize Czech Republic. Vyzvídali jsme na ní zajímavosti a fakta o této ceně, která se letos koná již potřetí (první rok byl pilotní) a má napomoci pozvednout prestiž a vážnost učitelské profese.

Více zde.

Známky nejsou zločin. Problém je, že rodiče si z nich dělají zlaté tele a to uctívají, říká ředitel základní školy

Známky, nebo slovní hodnocení? Ve školství je to třaskavé téma. Zastánci čísel se ohánějí objektivitou, stoupenci písmenek přísahají na širší možnosti a větší vypovídací hodnotu slov. Na některých školách mají obojí – třeba v pražské ZŠ Klánovice. Jejich postupy nám přiblížil ředitel Michal Černý.

Jednu dobu jsme dětem kromě vysvědčení se známkami dávali i jakýsi „dopis“, neboli dodatečné slovní hodnocení, ale upustili jsme od toho. Za prvé to byla šílená práce pro učitelky a za druhé to nemělo žádoucí efekt. Myslím si, že 8 z 10 dětí a rodičů si ten dopis ani nepřečetlo.

Více zde.

Mobily ve škole – ano, či ne? Kulatý stůl SKAV a EDUin

Podívejte se na záznam diskuse na Kulatém stole SKAV a EDUin ze dne 17. 1., která se věnovala používání mobilních telefonu ve školách. Diskutovali: Bořivoj Brdička, Jednota školských informatiků, SKAV, Radka Jandová, Asociace Montessori ČR, Petr Karvánek, ZŠ a MŠ Antonína Čermáka, Praha 6, Jan Kršňák, Institut pro podporu inovativního vzdělávání, Martin Provazník, ZŠ Strossmayerovo nám., Praha 7, Miriam Sedláčková, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, Samuel Šulc, Česká středoškolská unie. Debatu moderoval Michal Kaderka (EDUin). SKAV vydal k problematice stanovisko, které je součástí příspěvku.

Více zde.

Líný učitel 2. Jak učí Líný učitel aneb Cesta pedagogického hrdiny

Kdo by neznal Líného učitele. Takto nazvaná kniha Roberta Čapka s podtitulem “Jak učit dobře a efektivně” vtrhla na český trh jako velká voda, okamžitě vzbudila diskusi a získala řadu fanoušků. Robert Čapek v něm pokračuje svým osobitým stylem v popisování nešvarů v českém školství a zábavně a čtivě ukazuje, že každý učitel může být učitelem Líným – učitelem, který dělá svou práci dobře, s láskou, a s minimální námahou. Přečtěte si ochutnávku z druhého dílu.

Šel jsem za učitelkou a řekl, že takhle to dál nejde. Ona sama brzy vyhoří, práce se jí znechutí a žáci za několik měsíců začnou vytrhávat parkety, pálit je v odpadkových koších a místo práce ve třídě rapovat. Dohodl jsem se s ní, že příští hodinu budeme mít společně a trochu jí ukážu, jak na to.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Už ani jedna normální tabule a do školy se jen tak nedostanete. Zážitky českého ředitele na exkurzi v Londýně

„Návštěva Velké Británie je asi pro každého zážitkem, a i když existují i inspirativnější školské systémy, byl jsem překvapen progresivitou a moderním fungováním této školy,“ říká ředitel základní školy K. V. Raise v Lázních Bělohrad Jaroslav Jirásko o stáži v britské Berrymede Junior School. Škola leží v multikulturní londýnské čtvrti, 85 % žáků nemá angličtinu jako svůj rodný jazyk nebo jazyk, kterým se mluví v rodině. Ředitel v pěti zastaveních popisuje, co na exkurzi viděl a slyšel.

Profesionalita učitelů byla zřejmá na každém kroku na škole, kromě jejich neustálého úsměvu pracovali všichni skvěle s interaktivními tabulemi a se čtyřčlennými skupinami žáků. Metody na ztišení žáků a udržení jejich pozornosti byly rozmanité a účinné, bez zvyšování hlasu, hodiny byly pestré střídáním činností a byl patrný partnerský přístup. Ve třídě pracují nejméně dva, ale spíše více pedagogických pracovníků, třídy se naplňují do počtu cca 25 žáků.

Více zde.

Děti ovládají tablet, tkaničky si ale nezavážou, říká ředitelka malotřídky

„Dnešní prvňáci očekávají, že všechno bude akční, zatímco já si s nimi chci číst pohádku a přemýšlet nad tím, co jsme přečetli,“ říká učitelka Alice Kučerová.

Máme stabilní a kvalifikovaný tým, ale v době, kdy byly kolegyně na rodičovských dovolených, jsem byla zoufalá. Najít učitelku, byť i na záskok, je problém. Práce v malotřídce je náročná, protože učíte dva ročníky najednou. Vyžaduje to perfektní přípravu a organizaci každé hodiny. Musíte děti naučit, aby se nerušily navzájem. Vedete kroužky nad rámec práce. Navíc školy v obcích mají i jinou funkci. Připravujeme besídky na setkání seniorů, i školní besídky jsou velká událost, kdy máme plnou tělocvičnu rodičů, prarodičů i dalších příbuzných školáků. To všechno je práce navíc, z vašeho volného času.

Více zde.

Petra Dočkalová: Mýty v učení

Je tu začátek roku 2019, což je vhodný čas k tomu, uvědomit si a pojmenovat mýty, které máme v učení.

Více zde.

Mediální výchova do škol patří, i malé děti už vnímají zprávy, tvrdí Zezulková

Děti se na zprávy aktivně nedívají, ale vnímají jejich obsah, v průzkumu dokonce dávaly najevo, že jsou příliš negativní, říká Markéta Zezulková z Fakulty sociálních věd UK. Spolu s kolegy teď zkoumá multikulturní a mediální zkušenosti a postoje tuzemských školáků. Multikulturní výchova dříve byla o odlišnostech, dnes je spíše o tom, že existují ve světě určité nespravedlnosti, cílem vzdělávání nemá být učit děti, co si mají myslet, ale jak mají přemýšlet, míní Zezulková.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Nový způsob výuky informatiky nemá děti učit Word a Excel, ale programování a stavění robotů. Učitelé se ho ale bojí

Sušenka, kterou si chcete koupit v automatu, stojí sedm korun. Jak vlastně automat pozná, že už jste do něj vhodili dostatek peněz? I taková otázka možná v budoucnu zazní při výuce informatiky na základních školách. Tento předmět by se podle nových pravidel měl začít vyučovat již za dva roky, přičemž koncept nyní testuje zhruba šedesát vybraných škol.

“Chceme, aby se digitální technologie staly samozřejmým nástrojem, se kterým žáci pracují prakticky ve všech předmětech. Aby se například textové editory, tabulkové procesory nebo prezentační programy běžně používaly ve všech oborech,” vysvětlil HN náměstek Národního ústavu pro vzdělávání Jaroslav Fidrmuc.

Více zde.

Ema Wiesnerová: Nejlepší pedagog: Odpor k matematice vzbuzujeme od základní školy

V jedné pohádkové písničce se zpívá o nudné statistice, která přináší zajímavé údaje. Maria Králová, která letos získala cenu rektora pro vynikající pedagogy, ji však za nudnou rozhodně nepovažuje a říká, že pro rozvoj společnosti a kriticky uvažující lidi je vlastně nezbytná.

Problém vidí Králová v tom, že děti se od prvního stupně vlastně nevěnují matematice, ale počítání. Podle jejích zkušeností se neučí porozumět matematickým jevům, ale dostávají jen návody, jak se dostat k výsledku. „Učí se algoritmy, které přiřazují k typovým úlohám, ale jak jejich počet roste nebo se objeví nějaké modifikace v zadání, tak si s tím neumí poradit a získají dojem, že matematika je jen pro génie a nemá ani cenu se pokoušet jí porozumět. Kvůli tomu, že se penalizují chyby a špatné postupy, zabíjí se v dětech i odvaha zkoušet věci jinak, a tedy o problému přemýšlet.“

Více zde.

Petra Dočkalová: Sebekontrola: Učit se učit, učit se myslet

Tento článek vznikl na základě každodenních otázek rodičů, učitelů, studentů, dětí. Jak ho mám naučit, aby věci nezapomínal? Pořád něco nemá, chybí mu mobil, klíče, někde zase nechal bundu. Jak zařídit, aby nebyl celý den na počítači? Doma se chová v pohodě, ale když je někde venku, je to děs, vůbec nerespektuje pravidla, co jsme udělali špatně? Jak můžeme podpořit to, že si bude sám připravovat? Nechceme ho pořád hlídat, napomínat a kontrolovat.

Ve chvíli, až vědomě začneme používat sebekontrolu, uvědomovat si ji, využívat, můžeme hovořit o tzv. zvnitřnění. Nejlépe je to poté vidět v rámci chování. Někdy stačí pouze 1 věta – „Hlídej si své chování, nebo chybí Ti sebekontrola.“

Více zde.

Robert Čapek: Statečné srdce

Líný učitel nemůže být líný/kreativní/podporující/klimatický – bez statečného srdce. Lidé neodpouštějí kvalitu tam, kde vládne podprůměr.

Mám pocit, že se hodně učitelů i ředitelů bojí dělat něco svobodně. Přitom český školský systém je dost svobodný. Jho je někdy zcela zdánlivé nebo rozhodně ne tak velké, jak se zdá. Pokud učitel někoho nezmlátí, může si v podstatě dělat, co chce. Když si to obhájí. A to je možná ten problém. Musí být připraven na to, že se ho někdo zeptá, proč dělá to a to a umět to vysvětlit. Nebát se, neříkat si předem, tohle mi nedovolí vedení, tohle mi nedovolí rodiče. I když samozřejmě je fakt, že dobré vedení školy, které učitele podrží, je dobrý základ.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Jitka Polanská: Tomáš Pinkr – Skromné sny učitele ze školy odvedle aneb co by mi pomohlo, abych mohl učit, jak bych chtěl

Tomáš Pinkr učí přírodopis, chemii a matematiku na základní škole Eden v pražských Vršovicích. Možná se to nezdá, ale učit na druhém stupni je celá věda. Didaktická věda: jak správně jednat s pubertálními žáky a jak organizovat výuku, aby se žáci něco naučili a třeba i bez prskání? Mnoho učitelů prostě zatne zuby a učí, jak umí a jak v dané situaci mohou. I když se v daných mantinelech necítí komfortně, nemohou je začít sami zničehonic měnit, to je nad síly smrtelníka. Mohou maximálně tak snít, když si to dovolí. Pana učitele jsme tedy požádali, aby se zasnil a řekl nám, co by na výuce změnil, kdyby to šlo pouhým mávnutím kouzelného proutku. Co by mu zkrátka pomohlo, aby mohl učit tak, jak by chtěl.

Dva učitelé ve třídě, aspoň někdy, to by bylo super. Zažil jsem to v rámci jednoho výběrového řízení, ve kterém jsem se hlásil na alternativní školu. Měli jsme odučit dvě hodiny ve dvou, takže jsme se připravovali společně a bylo to hrozně fajn. Samotnou výuku jsem ale tehdy v tom konkurzu moc nezvládal. Já byl zvyklý z vysoké školy, kde jsem pracoval před tím, na takový ten styl „tady mluvím já, vy jste potichu“. Ten náraz na „alternativní“ žáky, kteří takto nefungují, byl velký, nevěděl jsem, co s tím.

Více zde.

Pavel Kovařík: Vánoční přání? Zrušit školu. Umíte si představit, co by se stalo?

Co se stane, když zrušíme povinnou školní docházku? Prospěje to dětem, změní se pohled na vzdělávání, zefektivní se proces učení, zlepší se nabídka a kvalita vzdělání a postavení učitelů. Nabízím zamyšlení a 9 konkrétních změn.

Škola bez učitelů by nebyla škola. To bude platit nejspíš ještě hodně dlouho. Pravda je, že role učitele se postupně mění. A právě proto bude na učitelích záležet, jak bude škola úspěšná v očích dětí a jejich rodičů. Pokud bude docházka do školy dobrovolná, bude jen málo důvodů, aby děti ztrácely čas s učiteli, kteří pro ně nepředstavují žádný přínos.

Více zde.

Robert Čapek: Myslet pedagogicky, nebo byrokraticky? Cožpak to není jasné?

Do jisté školy chodí žák „Pavel“, který míval v páté třídě občas problémy s tím, že se mu spolužáci posmívali (třeba kvůli jeho nadváze) a také s tím, že občas reagoval agresivně (zejména když byl provokován) . S obojím se ale výborně pracovalo a tak problémy obojího typu přestaly.

Se třídou se realizovaly temabuildingové aktivity, pracovalo se v ní se zaměřením na vztahy žáků a Pavel se učil zvládat své reakce. Pamatuji si, jakou radost měl z toho, když se mu podařilo přejít konfliktní situace s klidem. Považoval to – a oprávněně – za své vítězství. Ale nyní v šesté třídě zažíváme s Pavlem obrovský propad zpět a co hůř, kluk přestal komunikovat a uzavřel se do sebe. Proč? Je to kvůli záležitosti, která se týká stovek škol: rozdělování žáků do šesté třídy.

Více zde.

Pavlína Loňková: My a Oni aneb Kdo má víc práce?

Vystudovala jsem učitelství pro první stupeň. Nastoupila jsem do školy jako učitelka prvního stupně. Jako učitelka prvního stupně jsem jednou promovala, dvakrát kupovala počítač, třikrát se zamilovala, čtyřikrát přestěhovala, pětkrát upravovala ŠVP, šestkrát vzala děti do Prahy a sedmkrát letěla letadlem. Jako učitelka prvního stupně jsem vzala poprvé do ruky iPad a rozmnožila (asi dvacetinásobně) svou knihovnu. Jako učitelka prvního stupně jsem vstávala a jako unavená učitelka prvního stupně chodila spát. Jako učitelka prvního stupně jsem slýchávala “sklop hlavu, zavři pusu a nevyčnívej a budeš se mít dobře”, slyšela jsem “no jo, vy na prvním stupni” ale slýchávala jsem i “moc děkujeme za inspiraci”. A jako učitelka prvního stupně jsem si taky sáhla na své prozatimní učitelské dno. ​

Teď je to jinak. Vstřícné vedení mi zřejmě za pět minut dvanáct pomohlo se na školství nedívat z dálky. Dostala jsem druhostupňovou židli, druhostupňový rozvrh a druhostupňový režim netřídního učitele. A objevuju si svou Ameriku.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Ředitele základních škol nejvíce trápí byrokracie, finance a inkluze

Během října proběhl mezi řediteli základních škol velký průzkum realizovaný společností Tutor ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. 450 ředitelů se v něm vyjádřilo, co jejich školu nejvíce trápí a sdělilo svůj názor na jednotné přijímací zkoušky, přístup rodičů ke škole či inkluzi. Výsledky ukázaly, že pro ředitele představují zdaleka největší problém tři věci: přílišná byrokracie, nedostatek financí a inkluze. Kromě toho často zmiňovali chybějící učitele, problémy s rodiči, malé prostory a v případě vesnických škol nedostatečný počet žáků.

„Ředitel je samozřejmě velkou měrou manažer. Měl by mít vizi, dobře znát kvalitu výuky, své učitele, jejich potřeby a přednosti a přitom stále zůstat pedagogem. Od toho všeho ho bohužel často odvádí činnosti, které mají v jiných odvětvích na starosti další zaměstnanci. Ti nám ve školách chybí. A bohužel začínají chybět i samotní učitelé,“ vyjádřil se Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

Více zde.

Michal Novák: Zlomená rákoska 1 aneb Nejen o trestech, týrání a (ne)výchově

„Ty jsi úplně blbá, tady ty bonbony jsem nechtěla!“ „A které jsi chtěla?“ „Přece ty druhý…“ „Aha. No tak už se nezlob, příště si dám pozor.“ Tento emočně vypjatý rozhovor dívenky předškolního věku se svojí asi šedesátiletou babičkou jsem nedávno spolu s dalšími spolucestujícími musel nechtěně vyslechnout v brněnské MHD. Všichni jsme se ocitli v rozpacích. Promiňte, všichni ne – dotyčná předškolačka, poté, co se uklidnila, nepocítila ani špetku studu. Bylo zřejmé, že tato situace nebyla pro ni ničím neobvyklým. Dívenčino nadřazené a přezíravé chování k její babičce mě přimělo k několika zamyšlením…

Dostáváme se pomalu k jádru věci – je ve výchovném procesu legitimní fyzické násilí? Není, ale mělo by být! A je velmi důležité zde zdůraznit, že mluvím o legitimitě (tzn. zákonné možnosti použití) a ne o jeho zavedení mezi běžné výchovné prostředky. Nikdo by se, pokud to není nezbytně nutné, bít neměl, ale na druhé straně nesmí nastat případ, že po spáchaném prohřešku vám dítě do očí řekne, že ho bít nesmíte. Mělo by být použito jen v krajním případě a možnost jeho použití víceméně sloužit jen jako reálná hrozba!

Více zde.

Přibývá dětí s ADHD. Můžou za to i chemická barviva nebo styl výchovy, říká terapeut

Je spousta skvělých nápojů, které mají krásné barvičky, ale obsahují látky, které ovlivňují pozornost dětí, upozorňuje psycholog Martin Hofman. Za posledních deset let se počet dětí s poruchami chování ztrojnásobil. Kopíruje to ducha doby, kvůli moderním technologiím se děti učí, že pozornost udrží, jen když se rychle mění podněty, říká Hofman. Děti s ADHD podle něj patří do normálních škol. Nemůžeme je zavřít jinam a dělat, že problém neexistuje, dodává.

Více zde.

Peter Chvojka: Jak naše Meda dostala čtyřku za obrázek hada aneb Vyžeňme už z českých škol ten odlidštěný chlad

V půlce září přišla devítiletá dcera Meda ze školy a provinile oznamovala, že se jí na výtvarce nepovedl obrázek a dostala čtyřku. „Tys to nestihla dodělat?“ „Stihla.“ „Tak sis povídala s kamarádkou a rozzlobila jsi učitelku?“ „Ne.“ „A tobě se obrázek líbil?“ „Asi se mi nepovedl. Paní učitelce se nelíbil.“ „Ale já se neptám, jestli se líbil paní učitelce. Ptám se, jestli se líbil tobě.“ „Jo, ale asi se mi nepovedl.“

Připomnělo mi to repliku z filmu Páni kluci, kdy učitel říká hlavnímu hrdinovi: „Jestlipak víš, proč tě teď seřežu?“ „Protože jste silnější.“ Zkrátka jsem nemohl uvěřit tomu, že by za známkou mohl být jen jiný estetický vkus paní učitelky. Že je obrázek hotový, vytvořený se snahou, zaujetím, a přesto dá dítěti 4? Blbost.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam učitelé mohli flákat, říká Robert Čapek, „ostrý“ školitel učitelů

Robert Čapek si nebere servítky, a někteří učitelé ho proto nemají rádi. „Důležitý je pro mě postoj. Starat se o to, abych se dozvídal víc a učil se. Ten může mít každý učitel. A takový postoj od učitelů vyžaduju, to je pravda. Tahle profese nemůže být o žádném teplém místečku, kde dvacet let děláme to samé nic moc a je to tolerováno. Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam lidi flákali,“ říká.

Mám pocit, že se hodně učitelů i ředitelů bojí dělat něco svobodně. Přitom český školský systém je dost svobodný. Jho je někdy zcela zdánlivé nebo rozhodně ne tak velké, jak se zdá. Pokud učitel někoho nezmlátí, může si v podstatě dělat, co chce. Když si to obhájí. A to je možná ten problém. Musí být připraven na to, že se ho někdo zeptá, proč dělá to a to a umět to vysvětlit. Nebát se, neříkat si předem, tohle mi nedovolí vedení, tohle mi nedovolí rodiče. I když samozřejmě je fakt, že dobré vedení školy, které učitele podrží, je dobrý základ.

Více zde.

Doma se učí stále více dětí, masová záležitost z toho zřejmě nebude

Časté cestování, nedůvěra ve školní systém, chybějící škola v okolí, víra, přeplněné třídy nebo zapálení pro věc. To jsou důvody, které vedou rodiče k učení doma. Dětem se učení u rodinného krbu líbí. Domácí vzdělávání je však náročné na rodiče, čas i peníze.

Stanislava Kratochvílová se dvacet let specializuje na práci s rodinami, které vzdělávají své děti doma, a to hned na několika základních školách po republice. Rozhodnutí, že budou rodiče děti učit doma, je prý velmi individuální. „Každá rodina řeší průběh podle vlastní situace. Svých možností a vzdělávacích způsobů, jak využít vzdělávací čas se svými dětmi je tolik, kolik je rodina ochotná dát. Rámec toho všeho tvoří vzdělávací program školy, které je dítě žákem a má u ní individuální vzdělávání povolené.“

Více zde.

Zapojte se 5. až 9. listopadu do Evropského týdne odborných dovedností!

Třetí ročník Evropského týdne odborných dovedností se letos koná ve dnech 5. až 9. listopadu. Školy a další instituce, které se chtějí do akce zapojit, mohou uspořádat například den otevřených dveří, vernisáž, prezentace s ukázkami prací žáků, soutěž, přednášku, konferenci, workshop či další akci. Cílem je ukázat, jak je odborné vzdělávání a příprava atraktivní a kvalitní. Evropský týden odborných dovedností koordinuje Dům zahraniční spolupráce. Registrovat svou akci lze na webu bit.ly/týdendovedností, kde jsou také podrobné informace. Národní ústav pro vzdělávání se letos zapojí spuštěním webu www.eqavet.cz, který má za cíl přispět ke zvýšení atraktivity odborného vzdělávání a přípravy v České republice.

Více zde.

Sbírky, exkurze, projekty. Školy ke stému výročí republiky upravily výuku

Jubilejní oslavy společného století České a Slovenské republiky organizovaly i děti ve školách. Učitelé zařadili do výuky speciální bloky, ředitelé celoškolní akce. Dobrovolníci chtěli v dětech probudit také národní hrdost a používali k tomu odkazy významných českých osobností z historie.

V pražské Základní škole Londýnská pojali učení formou celoškolního projektu. Tady měly děti možnost si vybrat tématické zaměření dílen. Na seznamu byla například literatura, divadlo, sport nebo historie. Učitelé si pak vymysleli témata těchto dílen. „Na škole jsme tak dělali borůvkové knedlíky, které měl rád TGM, děti lepily leporelo s díly Karla Čapka, nacvičily spartakiádu v aule školy, zkoumaly kontaktní čočky pana Wichterleho nebo zvonily klíči v rámci Sametové revoluce,“ vyjmenovává Petra Jančáková, učitelka sedmého ročníku, která má společně se dvěma kolegyněmi projekt na starost.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Petra Dočkalová: Principy zprostředkovaného učení v souvislosti s kritickým myšlením

Jeden z cílů vzdělávání je, vést žáky, studenty ke kritickému myšlení. Učit se kriticky myslet. Proč je to důležité? V době internetu, množství informací, názorů, podnětů, se potřebujeme zorientovat, přemýšlet, rozhodovat se, pracovat s informacemi, názory. To vše je součástí kritického myšlení. Potřebujeme nejen kriticky myslet, ale také promýšlet a vymýšlet výhodné strategie – tedy učit se s ohledem na to, že je 21. století, s ohledem na fungování mozku.

Nastala situace, kdy jsme se společně zamýšleli kriticky. Nikdo neřešil kdo první odpověděl, kdo má pravdu, promluvili postupně všichni. Někteří poté říkali, že bylo zajímavé, co říkali ostatní, že by je to vůbec nenapadlo. Také zpochybňování některých domněnek bylo zajímavé. Zprostředkovala jsme také zkušenost s domněnkou. Co to vlastně je, že si můžeme něco myslet, co pravda není. Do doby, než-li si to potvrdíme.

Více zde.

Šárka Miková: Jsou vaše děti váhavé? To vůbec není špatné. Dobrá rozhodnutí potřebují čas

Když o někom slyšíte, že je nerozhodný, jak to vnímáte? Troufnu si říct, že negativně. Polovina lidí to tak vnímá proto, že nerozhodní nejsou a nechtějí být. Ta druhá polovina by to jako tak špatnou vlastnost nevnímala, kdyby odmala neslyšela, že „nemají tak dlouho váhat, mají to už dokončit, mají se rychle rozhodnout“. Hodně lidem se potom uleví, když jim řeknu: „Vy nejste nerozhodný, jen chcete vzít v úvahu co nejvíc informací, zvážit co nejvíc možností a ponecháváte si otevřená vrátka pro případ, že se změní situace“.

Mluví se o tom, že dnes se děti musí ve škole naučit hlavně to, jak se adaptovat na měnící se podmínky. Tahle dovednost v první řadě předpokládá všimnout si, že se podmínky mění, dále pak ochotu vzdát se osvědčených způsobů řešení a vydat se hledat ty, které budou lépe odrážet aktuální situaci. Na úrovni našeho mozku to souvisí s našimi rozhodovacími procesy – musím být připraven své rozhodnutí změnit, když se objeví nové informace.

Více zde.

Lidové noviny: Školy s přátelským přístupem k žákům nestačí. Potřebujeme radikálně jiné, říká Jana Nováčková

Publikujeme rozhovor Jitky Polanské s Janou Nováčkovou, spoluautorkou pedagogického konceptu Respektovat a být respektován, který vyšel 2. 10. v příloze Akademie Lidových novin. Jedna z nejznámějších propagátorek progresivního vzdělávání došla k závěru, že snahou o reformu české školy jen promarnila desítky let. Zlepšovat stávající školu totiž podle Jany Nováčkové nemá smysl, je postavená na špatných východiscích. „Vývojová psychologie ukazuje, že děti se musejí vzdělávat úplně jinak. Je nejvyšší čas, aby se to konečně stalo předmětem široké společenské debaty,“ říká.

Dnešní škola je stále autoritativní a direktivní. Autoritativnost, to nejsou jen zákazy, příkazy, křik, tresty, toho snad přece jen ve školách ubylo. Podstata je v tom, že děti nemají ve škole téměř na nic vliv – co, kdy, jak se budou učit, o tom rozhodují dospělí. Respektování dítěte je vzdělávací a výchovný koncept, který má ve svém jádru demokratický přístup k dětem. V rámci běžné školy jde dosáhnout jen toho, že se učitelé budou k dětem chovat slušně, ale to je strop. Podstatu to hlouběji nezasáhne.

Více zde.

Týden pro inkluzi 2018 jako podpora společného vzdělávání

Kampaň Týden pro inkluzi letos proběhne už pošesté pod taktovkou neziskové organizace Rytmus – od klienta k občanovi o. p. s., a to v týdnu od 22. do 28. října. Zapojit se může každá škola, školka, spolky a organizace i veřejné instituce. Týden pro inkluzi představuje myšlenku společného vzdělávání všech dětí nenásilnou a přívětivou formou. Zapojuje ty, kdo se začleňováním žáků a studentů s postižením či znevýhodněním přicházejí do styku každý den – především děti samotné a jejich rodiče, učitele, budoucí učitele a další pracovníky ve školství či vedoucí různých kroužků a oddílů. 

„Inkluzivní, neboli společné vzdělávání, je založeno na myšlence, že všichni žáci mají právo být vzděláváni ve skupinách se svými vrstevníky ve školách v místě svého bydliště. Učitelé, rodiče i další zainteresovaní, spolupracují, aby zohlednili potřeby začleněného žáka. K tomu samozřejmě musí mít k dispozici dostatečné zdroje a podporu. Důležité přitom je, aby šlo o skutečně kvalitní vzdělávání, které bude prospěšné pro obě strany – tedy jak začleněného žáka, tak většinový kolektiv,“ vysvětluje závěrem ředitelka Rytmusu Pavla Baxová.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Jan Voda: Úděl začínajícího ředitele

Během prázdnin byly do funkcí uvedeny desítky nových ředitelů. Řada z nich se ujímá vedoucí role poprvé, bez předchozích manažerských zkušeností, jen s entuziasmem a přesvědčením, že chtějí vést školu jinak a lépe. Jaké šance na úspěch má ředitel novic, který se ještě nedávno věnoval výhradně pedagogické práci a vedoucím pracovníkem se stal doslova přes noc? Zahraniční i české výzkumy upozorňují, že tento přestup představuje v kariéře učitele značnou zátěž, provázenou mj. prožitky osamocenosti ve funkci a nepřipravenosti na nové role.

Situací “novopečených” ředitelů se zabýval i výzkum v Centru školského managementu na PedF UK (2015). Respondentům výzkumníci položili otázku: “Do určitého okamžiku jste byl učitelem, pak jste se najednou stal ředitelem školy. Jaké byly vaše pocity, k jakým změnám došlo ve vašich postojích vůči škole, učitelům apod.?” Z odpovědí je zřejmá shoda, že nástup do funkce znamená zpřístupnění skutečností, které zůstávají řadovému učiteli skryty. Tyto skutečnosti představují obvykle spíše nepříjemné překvapení, např. ve spojitosti s ekonomickou či materiální situací školy, se stavem plnění úkolů a způsobilostí zaměstnanců se s těmito úkoly úspěšně vyrovnat.

Více zde.

Naučit děti číst a psát je rok od roku těžší, říká ředitelka školy

Už sedm desítek let působí v sousedství kostela sv. Mikuláše tak trochu jiná škola. Její název se v průběhu let měnil, poslání ale zůstalo. Deset let školu vede ředitelka Miloslava Hartmannová. Tamní učitelé a speciální pedagogové tu vštěpují znalosti dětem, které neměly v životě štěstí a narodily se nebo během života získaly nejrůznější poruchy či poškození. A kvůli tomu jim učení nejde vůbec lehce.

V současné době máme přibližně 160 žáků. Do základní školy, dříve praktické, chodí přes 100 žáků, v základní škole speciální jich máme více než 50. Na této škole máme v současné době zřízeny tři autistické třídy. Také máme jednu třídu v denním a týdenním stacionáři Mája, kde jsou vzděláváni žáci s těžkým a hlubokým mentálním postižením.

Více zde.

Roman Král: Já nevím

Žáci, položím vám otázku, pište si: V předposledních volbách v našem městě zvítězily strany A, B a C, v radě města usedly zástupci z těchto tří stran a do opozice v zastupitelstvu pak ještě strany E a F. O čtyři roky později dopadly volby jinak. Zvítězily A, E a F, ale složení rady i zastupitelstva se v podstatě nezměnilo. Otázka zní: O jaké politické zřízení se jedná? Já ti dám, Voráčku, fake-demokracii, to uvidíš! To není žádná legrace! A pro chytré hlavičky ještě druhá problémová otázka: Jak je to možné? Pokud byste si s tím nevěděli rady, drobná nápověda: Kdo zůstal po volbách spokojený a kdo ne? Máte deset minut a neopisovat. Otázku K čemu je dobrý volič? necháme na příště.

Chyba je něco nepatřičného a uniká nám, že právě ti, kteří si luxus chybovat dovolili, se postavili na své vlastní nohy. Obava z chyby, nedokonalosti, „neúspěchu“ je na překážku zdravé, obohacující komunikaci a ničí efektivní spolupráci. Cítím se pod tlakem, devastuje to mou sebehodnotu, protože nevědět je rizikové a špatné. Odvádí mě to od sebe, od mých potřeb, až mě to postupně naučí, že i já budu volat po silných jedincích, kteří jsou rázní, neptají se, vědí. Kteří neuhnou z cesty. Neslyším, co říkají, ale není to podstatné. Důležité je, že mluví jasně a bez skrupulí. Hají mé zájmy: (Vůbec mi přitom nevadí, že sám už své zájmy neznám.) „Jsme s vámi!“, „Rozumíme vám!“, Nikdo si na vás vyskakovat nebude!“ hladí mé ego slogany. „Referendum vždy a všude.“ Tomu svěřím svůj hlas.

Více zde.

Ukazujeme dobré příklady využití otevřených vzdělávacích zdrojů

Jak používat Wikipedii ve výuce, jak se rozvíjí kultura sdílení mezi učiteli nebo jak využívat otevřená data ve výuce. To jsou konkrétní příklady, které lze najít v nové brožuře Aliance pro otevřené vzdělávání, která je určena nejen učitelům, ale i dalším vzdělavatelům a široké veřejnosti. Cílem brožury je ukázat dobré příklady praxe z otevřeného vzdělávání a jejich praktické využití.

“Brožura ukazuje konkrétní inspirativní příklady jak více využívat inovativní metody a moderní technologie ve vzdělávání. Využívání moderních metod či digitálních zařízení však není cílem, ale prostředkem změny ve vzdělávání,” vysvětluje Tamara Kováčová, koordinátorka projektu Otevřené vzdělávání z organizace EDUin.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Petra Dočkalová: Nový školní rok: Aneb Učení a vzdělávání by nemělo být mučení

Svět se vyvíjí, děti, které nyní chodí do škol, budou mít podle odhadů sebeřízené zaměstnání a budou potřebovat pochopit samy sebe. Pracovat na sobě celý svůj život. K tomu budou potřebovat umět se prezentovat, komunikovat, plánovat, chápat své emoce a další, především tzv. měkké dovednosti.

Je potřeba si připustit, že žádnou metodu nemohu „navléknout“ na dítě, člověka, který se učí. Učitel by ale metody měl znát, aby mohl přinejmenším možnosti zprostředkovat a dítěti umožnit více přístupů. Každý se učíme jinak, není jeden jediný mozek stejný, nejlepší učební podmínky neznáme. V praxi je potřeba pozorovat dítě, jakým stylem se učí, soustředit se na to, jak přemýšlí, komunikuje, pak jsme schopni ho v procesu učení vést.

Více zde.

Lidové noviny: Známky jsou mor

Publikujeme rozhovor Lucie Zídkové s učitelkou prvního stupně základní školy Kateřinou Vrtiškovou, která získala první místo v ceně Global Teacher Prize CR 2018, která oceňuje práci kvalitních pedagogů. Rozhovor vyšel 31. 8. v příloze Pátek Lidových novin.

Myslím si, že zásadní je důvěra v děti. Já věřím tomu, že když jim dám najevo, že věřím, že to zvládnou, tak to zvládnou. Kdybych pořád kontrolovala, jestli se učí, co mají, a ony mi to musely dokazovat, rychle by zjistily, že jim vlastně nevěřím. Pak by se učily jen proto, že musejí.

Více zde.

Rodiče jsou příliš asertivní, dítě potřebuje limit, říká psycholog

Deprese, šikana a třídní boj. Začátek školního roku je pro děti často stresovým obdobím. Podle psychologa Martina Hofmana je množství dětských depresí a sebevražd spojeno se školou. „Ani ne kvůli známkám, ale spíš z toho, že dítě zklamává rodiče,“ říká. Učitelé by podle něj měli žákům zaručit psychickou pohodu.

Dřív existovala škola sama pro sebe, učitelé měli autoritu a nepřipustili, aby jim do práce mluvili rodiče. Naopak dnešní rodiče jsou někdy až příliš asertivní. Když se jim něco nelíbí, hned sepisují petice, nebo rovnou přijdou s právníkem. Dítě však potřebuje zažít zdravý limit a není pro něj dobré chránit ho za každou cenu. V ideálním případě má mezi oběma póly panovat důvěra. Tak aby rodič nepřicházel do školy jen na třídní schůzky, ale aby v ní viděl instituci, která je pro něj zajímavá a se kterou lze hladce komunikovat.

Více zde.

Učit uvnitř je nuda, venku se děti nestresují, říká skotská učitelka

Sama se ve škole nudila a tak se rozhodla, že jako učitelka bude děti zásadně vzdělávat venku. Nyní skotská popularizátorka „špinavého“ učení Juliet Robertsonová učí děti matematiku za pomoci klacků nebo šišek. „Děti se venku mnohem méně stresují. A když se nestresují, lépe se učí,“ říká Robertsonová, která do České republiky zavítala na letní školu pro pedagogy lesních školek.

Ráda využívám právě ty metr dlouhé klacky, které jsme s dětmi uřízli z lísky. Měříme s nimi různé vzdálenosti, zjišťujeme, kolik délek klacku nás dělí od nějakého předmětu. Děti se také v přírodě učí odhadu, který pak mohou trénovat, třeba když jdou s rodiči na nákup. Někdy třeba vezmu do ruky dva klacky a klepu s nimi na zem do rytmu – tak učím děti, že dvě a dvě bouchnutí jsou čtyři, tři a tři jsou šest a podobně. Také podporuji děti, aby samy vymýšlely matematické hry.

Více zde.