Archiv kategorie „Aktuálně“

Profil Učitel21 – mapování digitálních kompetencí učitele

Připravili jsme pro Vás nový nástroj určený k sebehodnocení vlastních schopností učitelů pracovat s digitálními technologiemi. Vede učitele k poznání, kde se na cestě k plnému využití současných technologií ve vzdělávání nachází a jak by mohl ve svém zdokonalování pokračovat. Vyzkoušejte si aplikaci, budeme rádi za Vaše postřehy.

Profil Učitel 21 vznikl v projektu Podpora práce učitelů (PPUČ). Projekt PPUČ, financovaný z Evropských strukturálních a investičních fondů, podporuje pedagogy mateřských a základních škol v jejich snaze rozvíjet čtenářskou, matematickou a digitální gramotnost dětí a žáků. Jeho realizaci zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání.



EMA – nejnovější modul našeho portálu je na světě!

Zrodila se EMA. Pomůže vám najít materiály pro výuku, nápady, inspiraci i odborné články napříč různými portály a weby pro učitele z jednoho místa.
EMA bude centrální katalog otevřených, volně přístupných vzdělávacích zdrojů. Zatím obsahuje materiály pouze z našeho portálu, ale brzy se napojíme na další partnery a přidáme šikovné funkce a novinky. Hledejte, zkoušejte! Beta verze k dispozici na ema.rvp.cz.

EMA vznikla v projektu Podpora práce učitelů (PPUČ). Projekt PPUČ, financovaný z Evropských strukturálních a investičních fondů, podporuje pedagogy mateřských a základních škol v jejich snaze rozvíjet čtenářskou, matematickou a digitální gramotnost dětí a žáků. Jeho realizaci zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání.



Aktuality ze vzdělávání

Kateřina Cohnová: Požadujeme kvalitní vzdělávání? Pak musíme mezi učitele vítat i odborníky z praxe

Novela zákona o pedagogických pracovnících, která právně umožňuje absolventům nepedagogických oborů učit po dobu tří let bez doplnění pedagogického vzdělání, otevřela širší diskusi na téma profesionalizace učitelského povolání. Do této debaty přispívám argumentem, že kvalitní učitel se vyznačuje jak pedagogickými schopnostmi vycházejícími z jeho vrozených předpokladů, tak odbornými znalostmi. Pedagogická profesionalizace tak nemusí nutně zajistit kvalitu vzdělávání. Naopak, vhodný systém doplňujícího pedagogického studia a podpora odborníků z praxe v jejich vstupu především do středního školství jsou pro kvalitu naší vzdělávací soustavy klíčové.

Učitelství je jedním z povolání, jehož kvalitní výkon z významné části záleží na vrozeném nadání. Ani pětiletý pedagogický výcvik nepromění studenta bez správných osobnostních rysů v kvalitního pedagoga. Naopak v případě, že má odborník z praxe vhodné osobnostní vlohy, krátký pedagogický výcvik s důrazem na praxi a zpětnou vazbu jej připraví na výkon učitelského povolání dostatečně. Jeho odborné znalosti a zkušenosti z oboru navíc představují pro žáky přidanou hodnotu, kterou absolvent pedagogické fakulty často nemůže svým studentům poskytnout.

Více zde.

Lidové noviny: Znalost mnoha dat není vzdělání

Přečtěte si rozhovor Jitky Polanské s Annou Hogenovou, učitelkou filozofie na Pedagogické a Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. V rozhovoru mluví o svých pedagogických zkušenostech a o tom, jak si představuje smysluplnou výuku. Text vyšel 24. 9. v příloze Akademie Lidových novin.

Jan Patočka říká, že dobrý kantor je dílo milosti. Mně je dneska sedmdesát tři a vím, že to je pravda. Pedagogické fakulty se svými didaktikami tohle zařídit nedokážou. Naučí technickým postupům, jak se chovat v té a té situaci, ale prapodstatou vztahu učitel–žák je láska, učitel musí mít ty děti rád. Jinak to nejde. A mít lásku k tomu, co učí.

Více zde.

Ondřej Neumajer: Digitální inovátoři by měli tlačit na změny ve vzdělávání intenzivněji

Přesně týden po začátku nového školního roku proběhl v rámci festivalu Future Port Prague kulatý stůl pro zvané účastníky s názvem Digital Challengers. Mix digitálních inovátorů, úspěšných podnikatelů využívajících sílu digitalizace, manažerů, akademiků, ale i lidí ze státní sféry a nezisku diskutoval o tom, jak by digitalizace mohla přispět vyšší ekonomické prosperitě Česka, a kde máme slabiny, které brzdí další zlepšování.

Pro mne byla nejzajímavější část diskuze, kde digitální inovátoři odpovídali na to, jak podporovat vzdělávání a využít k tomu sílu pozic, které zastávají. Například šéfka českého Google Taťána le Moigne vyzdvihovala firemní projekt vzdělávání veřejnosti Digitální garáž, který již čtvrtým rokem nabízí online vzdělávací kurzy prostřednictvím českých videí, resp. e-learningových mikrokurzů.

Více zde.

Lucie Kocurová: Učitelé nejsou stroje. Musejí se naučit o sebe pečovat, aby nevypustili duši. Teď jim v tom pomůže speciální program

Až 80 % českých učitelů je ohroženo syndromem vyhoření, čtvrtina by už teď vůbec neměla učit a místo toho by měla docházet na intenzivní terapii. Šokující statistiky vyplynuly z dotazníkového šetření, které provedla Pedagogická fakulta UK. Jak na to, aby se ve sborovnách nemnožili zombíci? Pomáhat učitelům chce pražská neziskovka Nevypusť duši.

Co by si učitelé měli ze setkání odnést? Jsou to hlavně dvě věci. První a nejdůležitější téma je – jak se o sebe starat. Jak si v nabitém dni urvat chvilku pro sebe a čím ji vyplnit. Mnozí lidé mají pocit, že jedou na maximum, ale pokud dá člověk sebepéči prioritu, pak si desetiminutovku vyšetří, i kdyby jen cestou v tramvaji. Důležité také je, aby se učitelé zamysleli nad svými potřebami, uměli je pojmenovat a nacházeli zdroje k jejich naplňování.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Markéta Popelářová: Co bychom si přáli vědět, než jsme se postavili za katedru

Propocené šaty, (ne)vlídní kolegové nebo úžasné přijetí od dětí. Začínající učitelé sdílejí své dojmy z prvních týdnů strávených za katedrou. Co z jejich podnětů může být užitečné i pro budoucí učitele?

„Byl jsem příliš naivní v přístupu k dětem, začal jsem své pedagogické působení příliš uvolněně, kamarádsky a nedůsledně,“ popisuje své učitelské začátky učitel Tobiáš B., „možná jsme se učili, jak učit, ale už jsme se neučili, že všechny postupy fungují jen do určité míry, neučili jsme se vyrovnat se s konkrétními neúspěchy a zádrhely,“ vysvětluje možnou příčinu problémů teprve rok působící učitel. „Nebyla jsem připravená na to, že ve třídě sedí děti. V tom smyslu, že jsem si ne vždy šikovně poradila s různými situacemi, jako je vyrušování při hodinách nebo nepracování,“ popisuje svoje začátky Veronika M.

Více zde.

Lidové noviny: Úspěšní učitelé mohou inspirovat, říká Tomáš Zatloukal

Publikujeme rozhovor Michaely Těšínské s Tomášem Zatloukalem, ústředním školním inspektorem, který vyšel 2. 9. v Lidových novinách. V rozhovoru mimo jiné říká, že systémové změny v minulosti v našem školství neproběhly ve správný čas, což má dopad na vzdělávací výsledky žáků.

Když nechodí do školy rád učitel, těžko bude vytvářet příznivé a motivující prostředí pro žáka. Učitelé musejí mít podporu pro svoji práci, a to jak na úrovni školy, tak zvenčí. Potřebují průběžnou zpětnou vazbu, která pomáhá zlepšovat se, ale ta není ze strany ředitelů a vedení škol dostatečná. Vidíme přitom pozitivní trend, učitelé mezi sebou častěji komunikují a podporují se.

Více zde.

Nikdo se nechová pořád špatně. U problematických dětí je třeba oceňovat i malé pokroky, jinak se zatvrdí, říká psycholog David Čáp

„Inkluze přinesla nějaká negativa – hlavně administrativní zátěž – ale žádné nebezpečné děti do škol nepřivedla,“ tvrdí psycholog David Čáp z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Je podle něj naivní očekávat, že se dítě polepší kritikou, tresty, křikem a nadávkami. „Zejména děti s problematickým chováním je třeba chválit za každou snahu, každé zlepšení. Navíc, když někoho kritizuji, říkám mu sice, co dělá špatně, ale už mu neříkám, jak to má dělat líp.“

Myslím, že se může osvědčit, když učitel pracuje se třídou a vtahuje do řešení ostatní děti. Jak vám je, když se tady tohle děje? Odmítnutí od spolužáků může být celkem silná káva. Dál je třeba neustále pracovat na dodržování pravidel, aby všichni pochopili, že se jim to vyplatí, že získají něco, o co mají zájem.

Více zde.

Renata Veselá: Výchova dítek v Čechách (Bez přiměřených mantinelů a mírného nedostatku děti dobře nevychováme)

Když se stanete prarodičem a nedej Bože jste současně i učitelem zjistíte, že pro „Vaše mladé“ (oni totiž povětšinou jsou v průměru minimálně o deset let starší, než Vy v době plození dětí – proto ty uvozovky…), je nejdůležitější to dělat jinak. Je zcela irelevantní, co radí vývojová psychologie, co nabízí zkušenosti předků, vše je spláchnuto jako škodlivé a zastaralé. Ano, my jsme také „dělali vše po svém“ ale dnešní míra „jinakosti“ je opravdu zrůdná.

A s tou individualitou? Nic proti hledání, proti „zpodnětňování“ v rámci her, blbnutí a nejrůznějších moderních hraček. Ale – já osobně jsem „vznikala“ za doby temného budování socialismu a kupříkladu fixy jsem si přímo vybrečela až v deseti letech. Připadám si však individuálně rozvinutá včetně mých souputníků dostatečně. A také bezpečně vím, že bez přiměřených mantinelů, úkolů a mírného nedostatku děti opravdu dobře nevychováme ani nevzděláme. A to vše skutečně jde …i pohodově a radostně!

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Arnošt Veselý: Víceletá gymnázia neplní roli elitních škol pro výjimečně nadané

Když debatujeme o maturitě z matematiky a jak má vypadat, musíme si nejprve ujasnit, jaké chceme mít absolventy škol, co budou potřebovat, k čemu je chceme vést. V rozhovoru pro Tiscali.cz to zdůraznil profesor Arnošt Veselý, který vede expertní skupinu věnující se přípravě Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+.

Určitě nejsem zastánce cut-off score. Myslím si, že celá ta myšlenka není úplně šťastná. Není to řešení toho problému. Chceme, aby všichni žáci dosáhli maximálně svého potenciálu, a ne jim ve vzdělávání zabraňovat administrativním opatřením, tím, že nějaký úředník rozhodne od stolu, kolik je potřeba dostat bodů, nota bene když je otázka, co nám jednotné přijímací zkoušky říkají o žákovi, studentovi, který se snaží dostat na maturitní obor.

Více zde.

Petra Dočkalová: Vytrvalost – učení a myšlení

Zaměřeno na: Vytrvalost, odolnost, zprostředkování zkušenosti s vytrvalostí, odolností (v procesu učení, s přesahem vytrvalost v životě). Žijeme v 21. století, postupně si uvědomujeme, jaké klíčové kompetence potřebujeme pro toto století. Například: kompetence k řešení problémů, kriticky myslet, uvažovat, argumentovat, umět se rozhodnout a přijmout zodpovědnost, komunikovat, prezentovat se, objevovat, myslet v souvislostech, vnímat a reagovat na změnu a další.

Vždy je potřeba promyslet cíl a smysl toho, co se učíme. Pokud nám přijde učení smysluplné, nepotřebujeme motivovat. Víme, proč se učíme a kde to využijeme.

Více zde.

Výzkum: Vyhořelému učiteli nepomohou ani prázdniny

Psycholožky Irena Smetáčková a Veronika Pavlas Martanová provedly spolu s dalšími odborníky z Pedagogické a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy výzkum týkající se učitelského vyhoření. Jeho výsledkem je zjištění, že zhruba dvě třetiny českých učitelů prožívají dlouhodobý stres a pětina učitelů trpí syndromem vyhoření.

Důležitá je profesní sebejistota. Když máte jasnou vizi opřenou o pevné odborné přesvědčení jak pracovat, abyste byla dobrá učitelka, pak jste ji schopna hájit, když dojde k nějakému konfliktu. Toto se ale ve školství naplňuje velice obtížně.

Více zde.

Tajný učitel: Pět největších chyb, které jsem dělal

Pravděpodobně při jedné z mých etap velkých pochyb o tom, co to vlastně dělám a proč to sakra dělám, jsem si zapsal do poznámek, že musím napsat text plný mých chyb. Chyb, které jsem udělal a dělával na základní škole, po nástupu do první práce rovnou z údajné přípravky na vysoké škole. O chybách na gymplu bude článek za pár let, pokud budu ještě učitelem.

Učitel, který už někdy zkoušel nové metody, projekty a celé koncepty, tak to asi zná. Třída na to prostě není připravená. Já jsem byl ale plný nadšení, jak to bude super, ale realita za mým snem a iniciativou hodně pokulhávala. Pokud se takové síly protnou, je z toho debakl. Samozřejmě jsem se v podobných situacích neocitl hned v září. Proč? Protože jsem nic neuměl. Ale postupně jsem zkoušel různé nápady. A několikrát jsem to zabalil hned během vysvětlování nebo hned při prvních námitkách po mé otázce, jestli tomu všichni rozumí.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Postoj se mění, vzdělávání už není jen ‚o nás, bez nás‘

Mikuláš Misterka a Natálie Macošková půjdou v září do posledního ročníku střední školy. Ale i teď, o letních prázdninách, jako členové předsednictva České středoškolské unie, pracují na tom, aby nejen své školy, ale i celé české vzdělávání měnili k lepšímu. Proč podle nich nemá současná podoba maturity z matematiky smysl a jak by vypadala její ideální výuka?

Vzdělávání by se mělo více zaměřit na utváření našich vlastních názorů, protože k tomu se dostáváme málokdy. Většinou výuka probíhá frontálně, kdy učitel jen předává fakta, která jsou daná, ale už se o ničem dalším nediskutuje. Když pak do školy přijde nějaký učitel, který chce situaci změnit, chce například psát eseje, ptát se na naše názory, úvahy nebo pořádat diskuse během hodiny, tak sice záleží na třídě, jak dlouho se v předchozím systému učila, ale ne vždy na to dobře reaguje.

Více zde.

Školy by měly děti připravit na budoucnost – a ta je nejistá. Důležitá je kreativita a flexibilita

Michael Šebek je profesorem kybernetiky na ČVUT v Praze. Jak si představuje budoucnost? Jaké dovednosti se pro nás stanou klíčové? A v čem je české školství pozadu? Ptala se Lucie Výborná.

Žijeme v době, kdy o budoucnosti víme pouze to, že se bude rychle měnit. „Musíme rozvíjet dovednosti, které se hodí v každé době: logické, kritické, tvůrčí myšlení, tvořivost, všeobecnou šikovnost ve stylu hnutí making. Ale také schopnost komunikovat s lidmi, roboty, umělou inteligencí. Podstatná je flexibilita, nutnost připravit se na změnu.“

Více zde.

Co dělají učitelé o prázdninách? Učí se učit – třeba matematiku podle Hejného. Reportáž z letní školy

Jak tráví pedagogové svoje zasloužené letní volno? Samozřejmě, velká část z nich nechce o školách a dětech (možná kromě těch vlastních) na dva měsíce ani slyšet. Pak jsou ale i tací, kteří se rozhodnou věnovat část dovolené své profesi, svému předmětu. Pro ty se po celém Česku pořádají takzvané letní školy. Pojďte se teď na jednu takovou podívat.

Učitelé mezitím tvoří hada, který se vydává po schodech do patra. V učebnách jsou pro ně připraveny semináře a dílny na nejrůznější témata, z nichž si každý den mohou vybírat. Geometrie pro 2. stupeň, Hodnocení, Autobus, Slovní úlohy, Krokování… Poslední jmenovanou vede hned v pondělí ráno Martina Josefová, učitelka ze ZŠ Ratibořická v Praze. Zatímco se asi desítka učitelek usazuje do lavic, začíná Martina svou prezentaci.

Více zde.

Karel Lippmann: Učitel v silovém poli moderní vědy. („Vědění je síla.“ Francis Bacon)

O pozitivním vlivu moderní vědy na život člověka se téměř nepochybuje. Rozšiřuje lidské poznání, pomáhá odstraňovat bídu, hlad, mnohé těžké nemoci, dřinu, atd. Zejména druhá světová válka její prestiží poněkud otřásla, vznikl postmodernismus, ten je však v některých ohledech a podobách vůči ní příliš destruktivní, její pozitiva bagatelizující, obecně těžko přijatelný, značně nesrozumitelný a nadměrně vágní. Skutečnost je mnohem složitější, než aby bylo možné jednu její podobu odstranit a nahradit ji podobou jinou, zcela opačnou. Tato složitá situace pak klade i stále větší nároky na vzdělávání.

Člověk je systémově vzděláván jako stroj, a to bez ohledu na to, zda je učitel „hodný“ či přísný, motivovaný či „vyhořelý“. Základní směr výuky je stejný. Celek světa a myšlení jsou trhány na kusy a pojímány jako suma, ne jako organismus Protože každý člověk je pro osvojení těchto „kusů“ jinak disponován, neustále zažívá i přes velkou snahu pocit selhávání svého intelektu. Učitel se ocitá v nesnadné situaci. Zmíněný systém mu velí neudělat chybu, protože by ohrozil svou autoritu a prestiž. Z toho rovněž na druhé straně plyne sklon k nedůtklivosti, ješitnosti a zdůrazňování vlastní neomylnosti. Nejhorším důsledkem je však neochota něco na vžitém systému měnit, protože by to mohlo být vnímáno jako přiznání, že to až dosud dělal špatně.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Co bychom si přáli vědět, než jsme se postavili za katedru

Propocené šaty, (ne)vlídní kolegové nebo úžasné přijetí od dětí. Začínající učitelé sdílejí své dojmy z prvních týdnů strávených za katedrou. Co z jejich podnětů může být užitečné i pro budoucí učitele?

„Byl jsem příliš naivní v přístupu k dětem, začal jsem své pedagogické působení příliš uvolněně, kamarádsky a nedůsledně,“ popisuje své učitelské začátky učitel Tobiáš B., „možná jsme se učili, jak učit, ale už jsme se neučili, že všechny postupy fungují jen do určité míry, neučili jsme se vyrovnat se s konkrétními neúspěchy a zádrhely,“ vysvětluje možnou příčinu problémů teprve rok působící učitel.

Více zde.

Ondřej Šteffl: Co dnešní děti čeká v 21. století, a jak je na to může škola připravit

Připravuje se revize Rámcových vzdělávacích programů. Každému je dnes jasné, že se toho děti ve školách učí moc a často zbytečnosti. A že je třeba hodně věcí vyhodit. Ale málo slyšíme o tom, co tam má být. Co a jak se mají děti učit, aby byly dobře připraveny na budoucnost. NA budoucnost až dokončí školu, na budoucnost za deset, dvacet, padesát nebo i za sto let? Budoucnost je stěží předvídatelná a vlastně jediné, co víme jistě, že bude nejen přibývat změn, ale že se bude zvětšovat i rychlost změn. A to stále rychleji.

Inspirativní je příběh propuštěného horník z dolů OKD Tomáše Hisema, který se po 24 letech práce v dolech naučil zcela nové profesi a nyní pracuje jako programátor e-shopů. Nestěžuje si na to, že to bylo těžké, že musel překonat řadu překážek, ale říká “Proč mi v mládí nikdo neřekl, že nemůžu být horníkem celý život?”

Více zde.

Keen: Internetová anonymita je prokletí, uvolňuje nejhorší pudy. Musíme ji potlačit

V roce 2007 byl mediální expert Andrew Keen jeden z mála lidí, kteří tvrdili, že Facebook nebo YouTube ztělesňují hrozbu pro naši kulturu. Mnozí odborníci naopak oslavovali, že se z masového publika díky sociálním sítím stanou i aktivní tvůrci, takže Keenovy názory zněly jako naříkání zapšklého elitáře. S příchodem dezinformací a sociálních bublin ovšem zpětně působí dost vizionářsky. Ve své nejnovější knize se autor kromě kritiky snaží nabídnout i řešení, a to nejen fake news, ale třeba i problému s obrovským množstvím dat, která o svých uživatelích shromažďuje stále se rozšiřující gigant Google. S některými recepty se podělil i v rozhovoru pro Aktuálně.cz na diskusním fóru Meltingpot.

Ve své knize ale argumentuji, že největší výzva pro současné vzdělávání spočívá v tom, jak lidi naučit něco, čemu se v angličtině říká agency. Naučit je, jak technologie používat tak, aby to naší společnosti prospělo, aby nás technologie posilovaly a nebraly nám svobodu.

Více zde.

Co s dětmi o prázdninách? Umožněte jim zcela vypnout, radí expertka ze Stanfordu

Letní prázdniny byly původně vymezeny k tomu, aby děti pomáhaly svým rodičům na poli, rozvržení roku se díky tomu řídilo cykly v zemědělství. Ale koncept letních prázdnin byl uchován dodnes, i když si již většina společnosti ani zdaleka nezaopatřuje obživu v zemědělství. Tak jak s nimi naložit?

„Na léto pohlížíme skrze stejný filtr jako na školní rok. Jak jen děti zaměstnat? Je více lépe? Musí to tak být, protože to tak děláme i během školního roku,“ popisuje situaci Denise Pope, profesorka na Stanford Graduate School of Education. „Ale vlastně je to přesně naopak, jak vychází najevo z našich poznatků o dětech – víme, že děti potřebují pauzu. Potřebují čas pro volnou, nestrukturovanou zábavu a hru. Potřebují vypnout. Měly by si zažít čas mimo svět vedený dospělými, jednou si mohou svůj svět vést také ony samy, mohou přebrat iniciativu a tvořit si své vlastní hry a být v přírodě.“

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Tomáš Feřtek: Vařit, stavět, studovat. Jak bude vypadat základní škola budoucnosti

Skončil školní rok, základní školy zamkly dveře. Až je za dva měsíce zase otevřou, mělo by v nich být něco jinak? Máme představu, jak by měla běžná veřejná základní škola vypadat za rok, za pět či deset let? A víme, co ty změny přinesou a k čemu by mohly být dobré? Nabízíme návštěvu české veřejné základní školy, kde se vyučování do značné míry podobá tomu, co můžeme vidět v dobrých školách v nejrůznějších částech Evropy. Velmi pravděpodobně takto bude za pár let vypadat podstatná část škol v České republice, ať už budou ideově vycházet z jakékoli pedagogiky.

Učitelky a učitelé tu pořád vymýšlejí, jak to udělat, aby všechny ty povinnosti a úkoly, které se na školy hrnou, zvládli efektivně. Už rok tu běží projekt školního vaření v dvojročí, kde jsou žáci sedmého a osmého ročníku (devítka pracuje zvlášť a chystá se na odchod na střední školy). Žáci jsou rozděleni do skupinek po pěti a každá z nich týden vaří oběd pro spolužáky, tedy asi pro padesát lidí – řada na ně vyjde zhruba jeden týden za tři měsíce. Musí vymyslet, co se bude vařit, jít to ráno za doprovodu učitele nakoupit, vejít se při tom do rozpočtu, pak uvařit, naservírovat, uklidit po sobě kuchyni a přemýšlet, co se bude vařit zítra.

Více zde.

Škola má brzdit překotný vývoj společnosti, ale ne přísností a drcením faktů, říká vysokoškolský pedagog Ondřej Hausenblas

Vysokoškolský pedagog a lektor kritického myšlení Ondřej Hausenblas předsedal v 90. letech první a na dlouho jediné reformně orientované iniciativě českých učitelů. Jak si v té době představoval české školy za třicet let? „Naivně jsem si myslel, že demokratický režim bude lidem vyhovovat. Jenže většina chce být řízena a nenést zodpovědnost. K tomu, aby chtěly být svobodné, se ale děti mohou vychovat.“ Za svůj dlouhodobý přínos vzdělávání byl na jaře uveden do Auly sály v rámci ceny Eduína.

Velké mezinárodní výzkumy říkají, že největší motivací učitelů je, když mají odezvu u dětí. Pro tenhle pocit uspokojení, že to jde, jsou mnozí ochotni přebudovat své přesvědčení, jak se má učit a jak se mají chovat k dětem. Děti se učí nejlépe, jen když mají opravdový zájem. U nás se bohužel často nahrazuje slovo zájem slovem zábava.

Více zde.

Pokud žáci ve škole argumentují, víc se naučí, potvrdil výzkum

Pokud žáci ve škole diskutují a argumentují, víc se toho naučí. Vžité přesvědčení, které dosud mělo jen malou oporu ve výzkumných datech, potvrdili odborníci z Masarykovy univerzity v Brně. Sledovali více než 600 žáků devátých tříd. Výzkum nyní publikovali v časopisu Learning and Instruction.

“Vyplývá z toho, že ti učitelé, kteří dokážou své žáky dovést k tomu, aby o probírané látce diskutovali, pozitivně ovlivňují jejich učení,” uvedla dnes v tiskové zprávě Klára Šeďová, vedoucí výzkumného týmu.

Více zde.

Nadšený učitel: Anglicky se naučí každý, lidi ale mají strach, že budou za blbečky

Jsem dyslektik a dysgrafik. Chápu, co děti při učení nechápou. Umět anglicky znamená cítit se pohodlně v situacích, kdy mluvit potřebujete. V učení jazyka má fungovat pozitivní motivace, třeba že vám nebude trapné mluvit na dovolené. Každý, kdo mluví plynule česky, by měl být schopný naučit se i dobře anglicky, říká Bronislav Sobotka, učitel angličtiny z Brna, který vydává výuková videa na Youtube kanále a má víc než 110 tisíc odběratelů. Dodává, že hlavní problém lidí je strach, mluvit cizím jazykem na veřejnosti pro hodně z nich představuje trauma.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

 

Jak vybudovat u žáka sebevědomí? Nehodnotit a nesrovnávat, říká vítěz soutěže o nejlepšího učitele Tomáš Chrobák

„Učitelé jsou zbytečně autoritativní, protože se bojí, že se jim hodina rozpadne. Já se nebojím. Vím, že mě děcka berou, ani vlastně nevím, čím to je. Asi tím, že se o ně zajímám a snažím se je chápat,“ říká letošní vítěz soutěže o nejlepšího učitele Global Teacher Prize Tomáš Chrobák. Učí na druhém stupni základní školy Baška na Frýdecko-Místecku a porota, která měla možnost zažít jeho výuku, na něm ocenila nejvíc „využití smysluplných metod a forem práce, kdy matematika je nejen cílem, ale i prostředkem k osvojení si dovedností.“

Co to znamená „nejde matematika“? Že momentálně nezvládne to, co jeho spolužáci? Dobrý učitel dokáže výuku diferencovat tak, aby tam byla výzva pro každého. Aby i slabší zažil úspěch, že něco vyřešil. Slabší žáky vyvolám, ať jdou vysvětlit ty lehčí příklady a jak se ten pojem vyvíjí, tak nastupují další žáci. Úlohy mají být gradované tak, aby každý něco vyřešil. Největší průšvih je, když dám úlohu, která je středně náročná, takže slabý ji nevyřeší a silný se nudí.

Více zde.

Strategie 2030+. Jakou podporu by učitelé a ředitelé potřebovali?

Členka expertního týmu pro přípravu Strategie 2030+ prof. Iva Stuchlíková prezentovala 7. 6. 2019 na kulatém stole v NIDV v Praze záměry ke strategické linii SL 2 Podpora učitelů, ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání.

Více zde.

Největší lekce mého prvního roku za katedrou

Vztahy ve třídě – jak moc jsou důležité? Přečtěte si příběh americké učitelky, která popisuje své zkušenosti z prvního roku učení. Text původně vyšel v anglickém originále na webu Edutopia.

Zjistila jsem, že nejvyšší prioritou pro tyto učitele bylo vytváření vztahů se studenty. Vše ostatní totiž následovalo samo. Jeden z učitelů hrál se studenty basketbal každý pátek během obědové přestávky. Další si k žákům jednou za čas přisedl v jídelně. Jiná učitelka se naopak ráda procházela a občas přizvala různé skupinky dětí, aby se k ní přidaly a popovídaly si s ní. Jedna učitelka v mateřské škole si během doby, kdy si rodiče vyzvedávali své děti, s rodiči povídala, aby jim sdělila, co skvělého se jejich dítěti během dne podařilo.

Více zde.

Jan Juříček: Žáci by měli hodnotit učitele. To nás pedagogy může někam posunout. Jak?

Kultura v českém školství není taková, že by si učitelé uměli navzájem dávat zpětnou vazbu a mnozí si názory druhých berou dost osobně. A tak jsem evaluací pověřil žáky. Zpětná vazba od nich je podle mě velmi cenná.

Srovnával jsem různé dotazníky, které pro evaluaci používá sedm amerických soukromých společností. Zajímalo mě, co tyto dotazníky zjišťují, na co a jak se ptají, jakou nabízejí škálu odpovědí. Nakonec jsem z nich zpracoval dotazník vlastní, který jsem poprvé vyzkoušel během své praxe na gymnáziu a v uplynulých dvou letech jsem ho důkladně otestoval a vyladil u nás, na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze. Následně chci tento nástroj nabídnout i ostatním školám.

Více zde.



Aktuality ze vzdělávání

Hana Košťálová: Cíle profesního učení – úspěšný učitel se učí od svých žáků

Paní učitelka Zdenka sledovala už potřetí kousek nahrávky své hodiny. Třeťákům napsala na tabuli jména postav, s nimiž se za chvíli setkají v textu, a děti měly za úkol ve trojicích vymyslet příběh: „O čem asi budeme číst, když v příběhu vystupuje otec Pazdera, syn Matyáš, soused Havlík, trpaslíci, robotíci a hloupežníci?“

Chceme-li zlepšit učení dětí, každého dítěte, potřebujeme stále zlepšovat práci učitele a také ředitele. Jádrem učitelovy profesní odbornosti je dovednost vyhodnocovat učení dětí. Ne proto, aby děti mohly dostat známky, body, procenta, a dokonce ani ne proto, aby mohly dostat zpětnou vazbu či slovní hodnocení. Ale proto, aby učitel dokázal posoudit, jaký dopad měla jeho konkrétní výuka na učení žáků.

Více zde.

Petra Dočkalová: Společné učení a spoluučící se skupina

Zaměřeno na zprostředkování zkušenosti se sebekontrolou, oboustranným respektem, dynamikou v učení (aneb Mýty v učení 2). Jaké jsou konkrétní možnosti podpory a vytvoření spoluučící se skupiny? Vždy máme možnost rozhodnout se, co chceme podpořit, proč, jak, promyslet strategii, metodu, formu výuky, naplánovat, připravit se a začít.

Kladení otázek, umět se zeptat, zjistit, vyhledat je důkazem aktivního přístupu v učení. Děti nejsou pouze příjemci, ale jsou aktéři, což je cílem. Pokud se zaměřuji pouze na správné odpovědi, stává se, že se děti soustředí pouze na to, co chce slyšet učitel, průvodce, rodič.

Více zde.

Jiří Karen: Dějepis jako kladení otázek, nikoliv memorování odpovědí

Je způsob, kterým se dějepis učil v 19. století, tím nejlepším pro dnešní děti, nebo je třeba hledat jinou podobu výuky? V souvislosti s probíhající revizí závazného školního kurikula se znovu stává aktuální otázka po smyslu vzdělávání pro 21. století jakožto století plného nebezpečí i potenciálu vyzývajícího současnou podobu přetrvávání lidské civilizace na Zemi. Technologický sprint, vzestup sociálních médií, klimatická katastrofa, tekutá digitalita, to vše jsou fenomény, kterým musí úvahy o vzdělávání čelit.

Namísto pojetí žáka coby pasivního flashdisku, jehož hlavním úkolem je umožnit učiteli CTRL + V, se nabízí žák coby aktivní participant na procesu výuky, který se vlastní kognitivní činností zmocňuje uvažování o dějinách a kultivuje tak kompetence takzvaného historického myšlení. Namísto paměťové reprodukce něčí představy, které dějiny se musí odříkat, se cílem výuky stal rozvoj historické gramotnosti.

Více zde.

Učitel mediální výchovy zveřejnil pro ostatní kolegy podklady do výuky k fake news a propagandě

Učitel z pražského gymnázia Na Zatlance Michal Kaderka na svém webu k mediální výchově zveřejnil lekci Svět fake news, hoaxů, propagandy a manipulací. Ta obsahuje i metodiku pro učitele, základní teorii, ale i množství aktivit a her. Podklady do výuky jsou součástí on-line otevřené učebnice, ve které učitel každý měsíc zveřejňuje jedno nové téma se vším, co učitelé pro výuku potřebují. Fake news a propaganda jsou již devátou zveřejněnou lekcí.

„Velmi vítám a oceňuji tuto mediální aktivitu,“ říká Petr Nutil, zakladatel webu Manipulátoři.cz, „vždyť právě vzdělávání na poli mediální gramotnosti a kritického myšlení je jedním z nejpodstatnějších úkolů, který by škola v informační společnosti měla mít. Co jiného bychom měli učit své děti než to, jak se orientovat ve světě, jak vyhodnocovat informace, jak poznat ty kvalitní od nekvalitních a jak nepodléhat trikům populistů a demagogů? Vybavíme-li je těmito schopnostmi, věřím, že jim budou vysoce užitečné po celý život, a to v mnoha různých oblastech.“

Více zde.